Pokusím se navést klasickou situaci, kdy milovaný

rodič se v očích dítěte stane podvodník a zbabělec. Píši o své bývalém kolegovi a v mých očích jsem ho viděla stejně, jako jeho syn. Těžko vidět do situace, kdy jeho syna ve škole učitel zmlátil a když mu zchladla hlava, hledal alibi a tak synovi napsal do žákovky, že poškodil nově vymalovanou stěnu. Otec nic nevyšetřoval a učiteli odepsal, "Pane učiteli, máte volnou ruku, řezat, řezat a řezat."

Jak často zklameme svoje děti, aniž bychom to měli

v úmyslu. Škoda, že rodiče nepoznali, po čem synek tak touží. Myslím, že by změnili plány

Re: Jak často zklameme svoje děti, aniž bychom to měli

Někdy jsme příliš zahleděni do svých představ a plánů a zapomínáme, že i naše děti mají svá přání a sny. 

Pobyt u babičky

jako trest

To mi přijde zvláštní. Tříleté děti babičky milují. Pokud byl pro něj pobyt u babičky trestem, pak to asi nebyla babička, ale pěkná ježibaba.

Re: Pobyt u babičky

Nemyslím, že by babička musela být Ježibaba. Děti v tomhle věku prožívají svá zklamání a smutky velmi intenzivně a nelibost přenesou na osobu, která jim zůstala k dispozici. Moje 2,5 vnučka, která se mi vrhá do náruče se slovy: "bábo, mě se po tobě moc stýskalo, víš - nebo babi, já tě miluju" a přitom mě tiskne div mě neumačká, při zklamání v pláči použije argument "já tě nemám ráda" . V náručí, po větě, "ale já tě mám moc ráda" je za chvíli po smutku.

Jo kopálisti

to je taky zvláštní sorta

Smutne

Jak casto mam pocit ze by se nekteri rodice meli ucit od svych deti a ne naopak

Citlivé

a pravdivé.

Re: Citlivé

Děkuji.