To je pravda,

a navíc tak ščlověk překoná sám sebe, což je taky dobrý "trénink"

To mně jednou takhle kdysi jedna

přestala odpovídat na pozdrav, tak jsem ji nakonec přestal zdravit. Ještě ten den se ke mně doneslo, že už jsem asi velkej kluk (bylo mi něco přes 20), že ji nezdravím. Tak jsem nechal vzkázat, že už je asi velká holka (něco přes 40), když mi už asi půl roku neodpovídá na pozdrav.

Před časem (po ca. 20 letech) jsem ji „potkal“ (já na ostrůvku, ona v tramvaji, kterou jsem nejel) – pokynul jsem jí na pozdrav, ona s úsměvem odpověděla.

Re: To mně jednou takhle kdysi jedna

Tak hlavně že to dobře dopadlo

No, jen aby pak dotyčný

nereagoval nějakým ostřejším způsobem, než ignorací.

PS: Když už tak by bylo možná lepší dotyčného oslovit a zeptat se ho co se stalo a promluvit sním. Pak by se třeba vysvětlení nedorozumnění našlo a bylo by vše ok.

Pouhým zdravením to asi nevyřešíte, navíc to dotyčný může brát jako provokaci.

Re: No, jen aby pak dotyčný

To jsem udělal, ale neuspěl jsem.

Proč ...

... toho, co nemá zájem o kontakt uvádět do rozpaků a sebe neustále a hlavně zbytečně přesvědčovat, že už to nemá smysl ... Z mého pohledu je to takové sebemrskačství ... Hezký den.

Re: Proč ...

Já to vnímám jako nabídnutou ruku. Je to věc rozhodnutí a postoje. Sebemrskačství je to možná do chvíle, kdy se člověk udělá rozhodnutí. Pak už Vám to tak nepřijde, protože se to stane normálním prvkem Vašeho jednání.

Díky za názor.

Máte pravdu

Dobré slovo je silná zbraň. Stejně jako to špatné. V současné době lidé bohužel často dobrými slovy šetří a pro špatná nejdou daleko. Moc pěkný text. Přeji Vám krásný den.

Re: Máte pravdu

Děkuji. I já Vám přeji krásný den a Boží požehnání.