Dobrá vzpomínka.

Dostala jsem se před několika lety do polemik, kde se nadávalo na politiky a podobně. Čerství důchodci (tak do sedmdesátky věku) vyzdvihovali, co bylo. Citát z téhle říkanky a ještě vtipy o tom, kdo je první u popelnic, každého strašlivě rozčílili, stejně jako moje důkazy o tom, že současný důchod by zhruba stejný až vyšší, než plat člověka, který je rád, že dostal práci za 8000. To bývalo křiku, přebíjení hausnumery a podobně!

Tehdy, když měl někdo důchod pár stověk a většinu mu zhltla činže, se o tyto chudé nikdo nezajímal. Byli šediví, nosili staré hadry, posmívali jsme se kárkám se starým chlebem a sběrem. Byla jsem krátce na brigádě na gerontologii v PL. Pětadvacet postelí na pokoji, dvacet roků hnusné tepláky, všechno erár, koupání chodících skupinové (nahatá skupina, ostříkaná sestrou, namydlená, ostříkaná, sušená). Záchody bez příčky.

Tuším, proč je vždy tolik povyku: ti dnešní se bojí vzpomínek na to, jak "žili" jejich předkové. Jak byli určeni ke smrti, když nebyly léky...

Re: Dobrá vzpomínka.

Ba ne, jen tím to nebude. Také bych povykovala, i přesto, že našich předků se živoření netýkalo - babičky jsme měli na dožití doma.

Na přechodu pro chodce

drtí tatra důchodce

černý brejle bílá hůl

byl to frajer, neuhnul

důchodce se v krvi válí

kola tatry nezahálí.

Na přechodu pro chodce

tam drtí tatra důchodce

střeva tečou do kanálu

mozek v plechovce

- tak se to říkalo u nás a zpívalo se to na melodii Lady in Black od skupiny Uriah Heep.

Re: Na přechodu pro chodce

Na přechodu pro chodce drtí tatra důchodce,

pan Nečas se raduje, další stařík nežije.

Snad by nechtěl věčně žít, důchodcovský parazit.

.....Takhle jsem to slyšel, když byl p. PN ještě ministrem PSV.

jako vždy

milé a člověčí, dík