"Sedm" nejspíše znamená v Bibli "plnost, nekonečno". A "sedmdesát sedm" je nekonečno určitě... V to můžeme doufat u Boha, ale kdo z nás na to má?

Možná to může být i to, abychom se při odpuštění dívali na Boha. Sedmička je také bráno jako číslo Boha a toho, co jsme schopni udělat jen v jeho síle.

V srdcí odpouštím okamžitě,ale z pamětí to nějak nelze tak rychle vymazat..

Odpuštění nemusí znamenat, že zapomeneme. Někdy nás pak právě to "pamatování" chrání před tím, abychom sami nedělali něco podobného.

Je psáno: "Podej svému nepříteli krajíc chleba (nebo pohár vody) a shrábneš řeřavé uhlí na jeho hlavu." Já jsem odpustil, jsem z obliga, ale měl jsem dobrý pocit, když jsem viděl, že opravdu se to řeřavé uhlí sesypalo. Bránil jsem se tomu pocitu, ale moc to nejde.

Jsme jen lidé.

Víra je založena na odpuštění.

Ježíš jim odpověděl: "Mějte Boží víru.

Amen, říkám vám, že kdokoliv by řekl této hoře: ‘Zvedni se a vrhni se do moře,’ a nepochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, bude mít, cokoli řekl. Proto vám říkám: Věřte, že všechno, oco při modlitbě prosíte, jste dostali a budete to mít.

A když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud máte něco proti někomu, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám.

Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, který je v nebesích, neodpustí vaše prohřešky vám." [Marek 11:22-26]

Jako na řadu jiných mouder a myšlenek v Písmu, lze jak na Petrovu, tak Ježíšovu "radu" kolikrát nahlížet z více úhlů pochopení. Odpouštět neznamená přece znovu a znovu dávat důvěru. Neznamená to znovu a znovu vkládat víru v někoho, kdo ublížil. Odpuštěním může být vnímán přístup k situaci kde mi bude ublíženo tak, že nebudu prahnout po pomstě, že nebudu usilovat o princip "oko za oko, zub za zub",... ale prostě jen ponechám další v rukách té "Vyšší Spravedlnosti", aby sama posoudila a pak buď odpustila či potrestala.

Kdysi jsem si myslel, že odpustit mohu jen tomu, kdo o to stojí. Později jsem pochopil, že odpuštění je cesta k tomu, abych našel vnitřní pokoj. Máte pravdu, součástí odpuštění je i to, že vše vložím dotukou "Vyšší Spravedlnosti".

Znám lidi, kteří se léta trápí křivdou, o které druhá strana už nemá ani potuchy. A tak ten, který ublížil, je v pohodě, a trápí se jen jeho oběť.

Jako křesťan věřím, že součástí odpuštění je i ta nová šance, úměrná ochotě druhé strany uznat svou chybu a případně i její náprava.

Líbí se mi myšlenka: "Je lépe dělat chyby na straně milosrdenství."