Reaguji zcela prvoplánově na nadpis blogu a odpovídám: Nemyslím si to. ale naději mám. Ne jakýkoliv "nadějný patent", prostě jen naději

Děkuji za zajímavý text. Ohledně hlásání se někde v Novém zákonu píše, snad v listech apoštola Pavla, že mluvit je třeba vhod i nevhod. Což je jistě určitý paradox, protože žijeme v době, kdy je invazivnost hlásání kontraproduktivní a kdy je třeba stále inovovat způsob vyjadřování, aby byl srozumitelný (za podmínky zachování původního smyslu). Držím palce.

Aniž bych se dotýkal vaší víry, tak mi připadá, že tento text se zcela míjí s reálným životem. Nepotkal jsem se se situací, kdy by někdo bránil jinému v jeho víře v boha. Spíš mi připadá, že se dříve věřící od víry odklání a nových věřících příliš nepřibývá.

Pokud se týká židů je otázkou, zda jim zazlívat uzavřenost a sdílení poznání spíše ve vlastní komunitě. Jejich pronásledování, stíhání a pogromy v podstatě v celé jejich historii je určitě jedním z důvodů jejich nesdílnosti, byť navenek se tváří přátelsky a komunikativně.

Horší to však je při nesdílnosti vedení katolické církve, tedy spíš tutlání problémů a krytí jednotlivých hříšníků na různých úrovních. Jako nevěřící nemohu posoudit do jaké míry takové nežádoucí aktivity snižují přitažlivost církve a negativně ovlivňují věřící i přiznivce, ale určitě lze historicky pozorovat klesající vliv Říma, možná i jeho bezradností v rychle se měnícím okolním prostředí.

Patent na rozum, ale ani patent na nebe nemá nikdo, to je moudré vést v patrnosti.

O tom, co konstatujete v posledním řádku, je tento článek.

Zajímavá asociace . Obecně se v církvích těmi zákoníky míní teologové, kteří se zaměřují na rozmělňování Ježíšova přikázání lásky na množství pravidel o liturgii, svátcích, podružných teologických otázkách a vnějškové svatosti např. ohledně hudby či oblékání.

Nicméně "kacířská" myšlenka z textu ve mně též zraje. Mluvíme-li dnes o době postmoderní, postfaktické, možná budeme brzy mluvit i o postvědecké. To není útok na základní a aplikovaný výzkum, který nám přináší mnoho dobrého. Jen pochopení, že věda samotná nám není schopna poskytnout výklad ani naplnění naší osobní existence.

Také se mi to jeví tak, že se dnes věda pasuje do role té, která dokáže vysvětlit téměř vše, i to, co nás přesahuje. Ale mám obavy, že na ty nejdůležitější otázky naší existence nám zatím odpověď nenabízí. Třeba na tu první - jak to s tím životem ve vesmíru vlastně začalo.

ježišmarja