S bouřkou jsem se potkal několikrát v životě. Když jsem byl malý, "Pánbíček se zlobí!", říkaly báby při bouřce. Již tenkrát mi to bylo divné. Příroda a Pán Bůh není totéž!

Když jsem byl dítě, lilo a já jsem maloval vodovkami domeček, když náhle do domu udeřil blesk, dům se otrásl v základech a mně se ruka tak roztřásla, až jsem si malůvku pocákal. Pak jsme sahali na hromosvod, byl ještě teplý.

Když jsem šel s partou po horách, po vápencovém hřebeni Piatra Crajului, vpravo propast hluboká tři sta metrů vlevo čtyři sta metrů, udeřil blesk. Díky Bohu nás to jen v zátylku zašimralo.

Boha můžeme vnímat v hlomozu hromu. Ale i v tichosti vánku. Ale i v krásné přírodě kolem nás. Ale i v láskyplných vztazích mezi námi.

Radostné Velikonoce! Pán opět bude vzkřísen! Allelujah!

Jenom lidé vyvolení, například k prorocké službě, uslyší takové Boží volání. Všichni lidé však mají možnost prakticky denně slyšet, jak na ně Kristus volá. Jak?

"Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ (Mat 25,35n). Dokonce z dalších Ježíšových slv vyplývá, že to je pro něho kritériem naší víry, zda je povrchní nebo hluboká.

Předevčírem jsem šel kolem dětského dmova a uslyšel jsem slabé "Dědečku!" a po chvíli silnější: "Dědečkuůů!" Rozhlédl jsem se: U brány domova byli přitisknutí dva romští kluci předškolního věku a jeden se mne ptal: "Ty jsi můj dědeček?" - "Nejsem, ale mám tě taky rád." Odpověděl jsem mu a i ze vzdálenosti 2 metrů jsem viděl, ja se mu rozzářily oči. Hned přiběhl třetí kluk a chvíli jsme si povídali o koloběžce a že jednou budou mít i kolo. Měl jsem nutkání je pohladit přes tu bránu po hlavičce, ale mohla by to vidět teta vychovatelka a mít připomínky. Rozloučil jsem se tedy ze vzdálenosti 2 metry a zbytek procházky jsem se za ně modlil.

Ano, jen Bůh ví, koho může oslovit tak, jako třeba Saula - apoštola Pavla. I jemu pak řekne, že mu nechává "osten v těle", ale ho chránil před pýchou.

Vámi zmiňovaná Ježíšova slova považuji za úžasné shrnutí toho, jak se náš život změní, když se setkáme s Boží milostí v Ježíši Kristu - začneme sloužit tak, jak sloužil on.

Pro spoustu lidí je pomoc jiných tím prvním oslovením nebes a pro osamělé to může být i to zastavení "u brány" a pár laskavých slov.

Dovolím si upozornit na "konkurenční" pasáž:

Když přišel Eliáš ( k Boží hoře Chorebu ), přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo.

Řeklo mu: "Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem! "

Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně.

.

Myslím, že to častěji bývá takto. Někdo řekl, že Bůh se učinil maličkým, aby se nám mohl darovat. Je to důležitým prvkem nejen Vánoc, ale i Velikonoc.

Bůh ke každému z nás mluví způsobem, který potřebujeme. Třeba v knize Daniel hovoří k babylónskému králi protřednictvím zvláštních snů, které ho zaujaly natolik, že pátrá po jejich smyslu.

Přímý hlas jsem neslyšel nikdy. Nejspíš proto, že jsem racionálně založený a považoval bych to za halucinace. Ale několikrát se mi stalo, že jsem dostal odpovědi na své prosby. Ty odpovědi byly formou nějakých událostí, které se reálně staly, ale byly současně natolik komplexní a komplikované, že jsem mohl vyloučit náhodu.

Tak to máme podobné.

Nedá mi to, abych se tě nezeptal, ty jsi neslyšel Boží hlas, když ti zjevil, kdo byl a je Ježíš?

Vzhledem k tomu, že jsem o Ježíši slyšel od nejútlejšího dětství, tak takovou zkušenost nemám. Asi jsem ji nepotřeboval.