Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
PC

Výborně napsánoR^;-)R^

Pouze dodám (a v článku je to vlastně jinými slovy také napsáno):

Smrti není třeba se bát. Je přirozenou součástí pozemského života, resp. jeho zakončením.

Obávat bychom se měli života, který nežijeme (ale jen přežíváme), protože nám zoufale chybí ponětí o jeho smyslu a o tom, co jsou skutečné životní hodnoty. Můžeme je poznat, pokud se nenecháme vláčet těmi, kteří o životě nic nevědí, ale o to větší mají potřebu nás poučovat, jak máme žít, čeho si vážit atd. Čím dříve prozřeme (následujeme našeho nitro, Boha), tím lépe pro nás, protože tím déle pak máme možnost svůj život skutečně žít a na samém sklonku života i v samé hodině smrti to ocenit.

1 0
možnosti
JL

"Promarníš věčnost". To je jen víra. Chce někdo žít věčnost? Nevím proč. Jedině že bych ztratil ego, paměť, tak budu žít klidně věčnost, protože mi to bude jedno, "mi" už nebude, nebudu to já, bude to jakési neurčité vědomí, které nemá já ve smyslu pozemské totožnosti s tělem. Tyhle archaické víry jsou místy legrační. Ano, lidi se bojí zemřít, chtějí žít, užívat si, ale současně vědí, že zemřou a když to bude rychlé, je to jedno.

0 0
možnosti

R^

Dovolte opačný pohled:

Můj otec chodil za námi a zhasínal světlo s vyčítavým pohledem. Dnes jsem v jeho věku. Nevyčítám zbytečně rozsvícená světla. Vždyť si to pozůstalí rozhazují jen svoje penízky na mém účtu. Proč bych se zlobil? To je jejich problém!

Smrti se nebojím, i když umírání je asi hrozné. Smlouvám jen s Bohem, že bych potřeboval ještě na jaře naroubovat hrušku, protože to naši neumí. A musím ještě nechat dát lesy do pořádku, když už na to sám nemám sílu.

Jsme v rukou Božích v životě i smrti!

:-)

2 0
možnosti
JL

Když čtu zápisky lidí, kteří umřeli a byli sem navráceni - daleko větší bolest než umírání, které bývá rychlé, je návrat do bolavého zraněného těla a dlouhé léčení, léčení traumat, bolestt z nechápavosti okolí, že člověk zažil afterlife. Smrt je - zjednoduše řečeno - lehká - vědomí odletí z těla, nevnímá už tělo a odchází. Zpráv o tom už jsou jsou tisíce, desetitisíce, statisíce zejména v angličtině. Klidně si je vyguglujte, stačí tam šoupnout near-death experiences.

1 0
možnosti
  • Počet článků 3331
  • Celková karma 30,97
  • Průměrná čtenost 786x
Jsem spokojený důchodce, který má právo na svůj subjektivní názor i na pohled na svět.
Mám rád diskuze, ve kterých se dovím něco nového. Pochopím ale i ty, kteří si jen potřebují schladit žáhu. Pokud jim to pomůže jako terapie nebo detox, má to smysl.
Jsem jen člověk s právem zmýlit se, protože neomylný je prý jen Bůh.