Já nežiju v blahobytu , takže měřeno novými věcmi mám radost i z maličkostí, ale největší radost mám z radosti dětí- mých i v práci. Mám radost, když se probudím a u mé postele stojí vrtící pes, nadšený, že se vracím z říše snů, kam mne nemohl následovat. Mám radost, když přijdu do školky a moje dcera ke mně letí s polibkem a obrázkem nebo nějakým výrobkem, který speciálně pro mne připravila. Jsem šťastná, že jsem svým třem dětem vytvořila domov, kde je teplo a mají tam vše, co potřebují k životu, za což denně děkuju, neboť vím, že to není samozřejmost. Jsem šťastná, když si lehnu na hladinu rybníka a pozoruju nebe nad sebou.

Napsal jste to moc krásně.

Přeji Vám hodně radostných dnů.

Není to přímo jen v blahobytu a ve věku, prostě hodně lidí se opravdu v životě radovat neumí. Stačí se podívat, o čem je většina zdejších blogů a jejich diskuzí.

Nemyslím si že blahobyt něco krade. Naopak, když ho dosáhnete, silněji si uvědomíte, že to není ta nejdůležitější věc na světě. A začnete si víc vážit věcí, které koupit nejdou.

Jsem také zasloužilý senior. Největší radost mi dělají pokroky pravnoučat. Radost mám i ze zdařilého golfového úderu. Přesto, že posledních 40 let žiji v relativním blahobytu mi i nové věci dělají radost.

Vašek

I mně dělají nové věci radost, ale už ne tak velkou, jako kdysi...

Souhlas...jenže jak to říct těm mladým? Kolik toho do nich valí reklama: Teprve až si koupíte tento náš výrobek, budete doopravdy šťastní!

Myslím, že tohle vnímáme s postupujícím věkem všichni.... navíc když materiálně už vsechno potřebné máme :-)

Vřelé vztahy, to je klíč