Vlastimile, v roce 1983 jsem chodil s krásnou holkou, byly to fajnový časy, kdy jsme v noci chodili plavat nazí na "Poděbrady" (pro neznalé - vodní nádrž u Olomouce).

Jezdil jsem s čundrákama do Oderských vrchů, kde jsme byli prakticky každý víkend na osadě.

Měl jsem "hedvábné" starosti.

A je zřejmé, že z tohoto úhlu pohledu mohu na tu dobu vzpomínat jen v dobrém.

Na druhé straně, musel jsem si dávat pozor, kdo sedí vedle mně. Co říkám a komu. Poslouchat pitomce, kteří přednášeli marx-leninismus (o koterém věděli, že je to pavěda) a dělat z toho ještě zkoušky. To, co napsal pan Burian (nechci opakovat, má recht). Nemohl jsem sehnat autory, které jsem chtěl číst. Zdůvodňovat řediteli gymnasia, proč chodíme do kostela.

Tohle bych už zažít nechtěl a nevzpomínám na to v dobrém.

Ale - někteří mají jen selektivní paměť. Což bude ten hlavní důvod.

Selektivní paměť je lidská vlastnost, která nám umožňuje přežití. Má prostě i své negativní stránky.

Jsem jedno z Husákových dětí.

Nikdy jsme neměli chatu ani auto. Telefon k nám zavedli až po roce 1989 - na všechno byla budka na konci ulice. Internet nebyl, mobil taky ne, televize 2 programy o ničem, nejvíc mě bavilo Studio Kamarád a asi sportovní přenosy. Celý den po škole venku. O politice nikdo nemluvil, ale to že děda byl v 50 letech v dolech jsem věděl. I to že nám komouši sebrali majetek.A že Plzen osvobodila americká armáda. Nedostatek jídla jsem nikdy necítil. Dětství bylo fajn, puberta taky. Na políbení holky byla potřeba max odvaha ne štempl a pocit že si může myslet že jí chci znásilnit. Chodil jsem tátovi se džbánem pro pivo, k prarodičům dvě a půl hodiny vlakem sám od 9 let - průvodčí věděla kdy mi má říct kdy budu vystupovat. Za rok jsem to stejně už poznal sám :-) Já měl krásné dětství ale to nenamená, že si ten režim idealizuju.

Presne tak,

Zrovna včera jsem se se synem vrátil z Ománu. Bez devizového příslibu, výjezdní doložky a Čedoku. Stačilo najít letenky, ubytování, sbalit batůžky a vyrazit. Za bolševika jsem mohl akorát koukat přes dráty na 2km vzdálený Schirnding s vědomím, že se tam asi nikdy nedostanu

...a to jen jen část omezení, kterého se na svých občanech komousi tenkrát dopouštěli.

Mimochodem - jak bylo? Mám Omán pořád jen v plánu.

Víte, kdy se nejvíc naštvu na tehdejší vládce? Když vidím dnešní studenty, jak samozřejmě mluví několika jazyky, jak studujou a cestujou po celém světě, využívají mezinárodních programů... O to všechno nás komunisti připravili a je strašně těžké to dohnat.

To se dohnat asi nedá. Ale co, dnes v důchodu si mohu dovolit podstatně víc, než tehdy z o dost nadprůměrného platu, děti a vnoučata se mají dobře, tak proč vzpomínat na to špatné ?

Za komunistů bylo krásné, že jsem byl mladý. Za to ale komunisti nemohli.

Jste si jisty? Myslite, ze v dnesni dobe by si vas vasi poridili? Co?

Je k popukání, že údajní bojovníci za svobodu projevu jako Tomio Okamura, Jiří Paroubek nebo Jindřich Rajchl obdivuji Putina, který v Rusku svobodu projevu brutálně zlikvidoval. Oni, kdyby žili Rusku, tak by skončili v gulagu.

Je to smutné, ale oni s tím celkem počítají. Byli by tam i tady russáčtí kápové.

Pan Lněnička zapomněl dodat, že polovina těch chartistů byli spolupracovníci StB a ti ostatní to jen předstírali. Jako on sám.

Ona se sametová revoluce zase tak moc nepovedla, a to "zásluhou" Václava Klause a jeho Prognostic boys, pod vedením dvojitého agenta Karla Köchera.

Privatizace se podobala explozi atomovky, místo aby proběhla v daných mantinelech a trochu řízeně. A tohle mají na triku - ano, členové KSČ, kteří díky informacím se zmocnili všeho co šlo.

A tihle teď budou tvrdit, že tehdy bylo lépe. A ostatní, kterým to tehdy bylo jedno.

Žel, ani mezi chartisty se nenašla dostatečně početná skupina lidí, která by byla schopná nahradit významné posty ve státní správě.

A ta nám chybí dodnes. Elita nám prchla ve třech emigračních vlnách, a je to znát.

Gothaj? V r. 1979 se mi podařilo "vycestovat" do SRN k příbuzným. Tehdy tu stálo 10 dkg šunky 10 Kčs, v SRN 1 - 1,5 DM, při černém kurzu 1 DM = 12 Kčs. Dnes si kupuji šunku 10 dkg za 20 - 25 Kč. Ovšem ne kosteleckou.

Mé zážitky ze socíku jsem tu už uvedl několikrát. Kdyby to prožili všelijaci(!) ti Lněničkové, třeba by mluvili jinak.

Á, pan Dvořák...

V listopadu 1989 těsně po revoluci jsem navštívil rodiče, teda matku a otčíma. Hned do rána jsem sledoval televizi, rodiče naopak v klidu pracovali. "Proč se nedíváte, vás to nezajímá ?"

zeptal jsem se téměř rozzloben. "Všude je chleba o dvou kůrkách " odpověděl ledabyle otčím a pokračoval v práci. Nikdo z mých příbuzných s výjimkou strýce, bratra mého dědečka, nebyl ve straně. Ten si změnil i národnost, z polské na českou, myslel si asi,

že se bude mít lépe. Otčím sloužil rok ve Wehrmachtu / jeho otec podepsal Volkslistu / a 3 roky v polské armádě ve Velké Británii,

když se vrátil v květnu 1947, na úřadě seděli stejní lidé, kteří ho za války poslali do Arbeitsdienstu v Passau, a které musel zdravit " Heil Hitler". Zakrátko narukoval do Československé armády do PTP. Po revoluci přijeli za něm zástupci polské armády a nabídkou

nějakého přilepšení k důchodu. Řekl že nic nechce , Polsko je chudé. Pak přijeli i nějací pétépáci, také s nějakou nabídkou.

řekl jim, že tak dobře jako u PTP se nikdy neměl a že nic nechce. U PTP přes den fáral, dobře vydělával a odpoledne jel pomáhat matce na statek v Bystřici. Féroví důstojníci, žádná buzerace, ráno se vracel do kasáren a do práce. Nakonec ho pétépáci přemluvili aby si vzal alespoň průkazku na vlak. Vlakem však už nikdy nejel. Nikdy jsem ho neslyšel nadávat na komunisty nebo na Havla. Pracoval doslova až do smrti.

Jak to souvisí s vaším článkem? Je dobře, že totalita je za námi,

ale pravdou je, že i dnes je chleba o dvou kůrkách a ne všichni

jsou z aktuální politické situace nadšení. Respektujme jejich názor.

Vždyť většina přemýšlejících lidí dnes otevřeně říká, že nemá koho volit.

jsem si přečetl diskuzi a jen takovou drobnou poznámku, u nás komunismus nikdy nebyl, to by to tady vypadalo jinak. Byl to socialismus a pokud nevidíte volání po starých časech, kdy se stát o " své lidi" postaral, stačí se podívat na volební preference ANO, SPD, PRO a podobných spolků. Já opravdu nepotřebuji, aby se o mě stát staral, já chci, ať mi umožní se o sebe postarat sám.

ANO, byl to socialismus, který měl za cíl komunismus.

Nejen pan Lněnička v tomto prostoru relativizuje. Ale naštěstí je pořád více těch, kteří si setsaktamentsky pamatují, co znamenalo žít v ČSSR za vlády komunistů a "bratrské pomoci SSSR". Vždy, když cestuju si říkám, kolik času na poznávání světa lidem v Česku komousi ukradli.

Vám za text poděkování a pěknej zbytek neděle přeju.

Lněnička Nelněnička, ten názor, že ti, co si za starého režimu hleděli svého a neměli žádnou potřebu trajdat někde po světě, tak žádné problémy neměli, slyším hodně často. A to od lidí, kteří s komunisty neměli vůbec nic společného.