V diskuzi k jednomu z mých článků* jsem dostal otázku: “Kdo stvořil Stvořitele?“ Připomíná mi to dobu diskusí na téma: “Stvoření nebo evoluce?“ Když už protistrana neměla žádný argument, většinou zazněla otázka: “Tak mi prozraď, kde se vzal ten tvůj stvořitel?“ A já odpovídal protiotázkou: “Až mi řekneš, kde se vzala ta tvoje hmota?“ (*Jsem zaostalý, protože nevěřím, že rifle rostou na stromě.)
Byly to diskuze, které mi dnes, když se dívám zpět, připomínají mariáš. Jedna i druhá strana se v nich snažila mít poslední trumf. Cílem často už nebyla pravda, ale touha porazit toho druhého. Ubít ho argumenty...
Dnes, po létech, mohu konstatovat: “Netvrdím, že mohu dokázat stvoření. Ale také mi nikdo nedokázal dát přesvědčivé a nevyvratitelné důkazy o evoluci.“
Jsem přesvědčen o tom, že obojí - stvoření i evoluce - je otázkou víry.
Buď věřím, že vědci, věřící na evoluci, nedělají chybu, když své teorie staví na základním předpokladu, že vše okolo nás se vyvíjí (a bez Boha), nebo věřím, že pravdu má Bible, která konstatuje, že na počátku všeho byl Bůh (myšlenka).
Jedni věří, že vznikli jako produkt náhodného vývoje, druzí, že na jejich počátku byl Stvořitel.
Všichni vlastně musíme něčemu věřit. Proč? Protože nikdo z nás u toho, když se na naší planetě objevil první život, nebyl.
Proč vzpomínám otázku: Co bylo dřív – vejce nebo slepice?
Evoluce mi na tuto otázku zatím neodpověděla. Ptal jsem se mnoha zastánců Darwinovy teorie, jak si to s tou slepicí představují prakticky. Byl nějaký pták, který nejdříve rodil živá mláďata a pak se rozhodl, že pro něj bude výhodnější snášet vajíčka? Nebo zde byl plaz, který snášel vejce a jednoho dne nějaký zárodek ve vejci zmutoval a místo malého hádka se narodilo kuřátko...
Biblická zpráva o stvoření jednoduše konstatuje, že nejdříve byla slepice, která snesla vejce. A z těch se později narodila první kuřátka.
Umím si představit, co prožíval Adam s Evou, když tento zázrak přírody viděli poprvé. Okolo slepice, která ještě včera seděla v hnízdě na vejcích, se najednou ozvalo pípání malých kuřátek.
Občas také uvažuji o tom, jaké pocity měli Adam s Evou, když se jim narodil první syn.
Rozhodl jsem se věřit biblické zprávě o stvoření. Byla to moje svobodná volba. Tahle víra totiž mému životu dává hlubší smysl. Smysl, který nekončí mou smrtí. Nenarodil jsem se jen proto, abych jednou zemřel. Narodil jsem se, abych se během tohoto života rozhodl, zda uvěřím Boží nabídce na věčný život nebo ji odmítnu.
Biblický Bůh totiž nabízí, ale nenutí. Je na mně, co si zvolím.
A tak vás ani já k ničemu nenutím. Jen se sdílím o svou víru.
