Problém je v tom, že v mém případě je to pokaždé někdo jiný. Žeby spiknutí dobře organizované skupiny vykradačů geniálních myšlenek? Nová teorie spiknutí?
Myslím, že každý, kdo píše, tento pocit zná.
Co s ním?
Učím se to brát v pohodě. Alespoň vím, že někdo přemýšlí podobně a někdy skoro stejně jako já. To je pozitivní objev.
Co by za to někdy dal náš pan prezident.
Zvláště ve chvílích, kdy z něho naši novináři dělají exota a při tom tito pisálkové věří, že tím ještě slouží rozkvětu Evropské unie.
Jiní jsou zase hrdí na to, jak svou slinou, plivnutou na Václava Klause, brání globálnímu oteplování.
Ale pojďme zpět k těm zlodějům myšlenek. Při čtení na blogu iDNES.cz musím většinou konstatovat, jak je dobře, že mi to téma "bylo ukradeno" někým, kdo píše lépe než já. A pak mu s chutí přidám karmu.
Mám ještě jedno dilema. Psát nebo nepsat žhavá politická témata, která by mne vynesla na výsluní tohoto blogu? Zatím se mi daří odolávat. I když po zkušenosti s úspěchem článku „Hurá! Uděláme z boháčů žebráky!" je to velmi silné pokušení. Bylo příjemné vidět svůj článek celý týden mezi těmi s nejvyšší karmou i čteností.
Na rozdíl od novinářů, kteří se psaním živí a proto píšou tak, aby z toho něco káplo, já píšu pro radost. Většinou svou a někdy i Vaši.
Musím se přiznat, že když vidím téma, které jsem měl v plánu otevřít, zpracované někým jiným, tak mne to v první chvíli naštve. Když pak klikám na karmu, jsem už v pohodě.
Takže, Vy zloději mých geniálních myšlenek, těším se na Vaše další články, pod které bych se mohl klidně podepsat.
Ať Vám to píše.
Všem Vám také přeji, abyste co nejčastěji prožívali radost z toho, že se Váš článek bude líbit.
Ale hlavně, ať je tento blog nositelem takových zpráv, které do našeho života budou každý den přinášet dobrou náladu, pohodu i kousek toho štěstí.
