Náhražky, napodobeniny a falzifikáty dnes najdeme ve všech oblastech lidské činnosti. Proto se nemůžeme divit, že se s něčím podobným setkáváme i v oblasti náboženství a lidské spirituality.
Mám rád poezii, zachycenou v biblické knize Žalmů. V jednom z nich je napsáno:
“Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu.“ (Bible, Žalm 42)
Voda a žízeň.
Laň touží po vodě, protože má žízeň.
Člověk touží uctívat Boha, protože podvědomě ví, že existuje.
Kdyby nebyla voda, laň by nemohla mít žízeň. Podobně, kdyby neexistoval Bůh...
Často slýchám, že Češi jsou ateisté. Skutečnost je ale jiná. To, že odmítám Boha, ještě neznamená, že se zbavím své niterné potřeby někoho uctívat. Člověk ke svému štěstí potřebuje mít někoho nebo něco, čemu by se klaněl. A tak, když odmítnu Boha, začnu uctívat něco jiného.
Chcete příklad? Pusťte si v neděli v šest večer televizní přenos utkání Baníku se Spartou. Většina fanoušků Baníku byla ochotná stát několikahodinovou frontu na lístek. Někteří si kvůli tomu vzali dovolenou. Jsou připraveni v neděli povzbuzovat tak, až při tom ztratí hlasi A fanoušci Sparty určitě nezůstanou pozadu... Není to projev fanatického uctívání?
Řecký spisovatel a filozof Plutarchos napsal: "Můžeš vidět města bez zákona, kraje bez panovníka, ale nenajdeš národ bez boha." Shrnul tak své poznatky z cest po okolních krajinách. Každý národ měl v jeho době své bohy. Lidé na celém světě mají potřebu někoho uctívat a někomu se klanět.
Augustin konstatoval: “Nepokojné je lidské srdce, dokud nespočine v tobě, Bože.“ Lidské srdce potřebuje mít objekt, který by mohlo uctívat. Pokud odmítneme Boha, začneme brzy uctívat nějakou náhražku. Sportovní nebo filmové idoly, přírodu, vědu, poznání...
Každý národ má své bohy. Máme je i my, přestože o sobě hovoříme jako o ateistickém národu. I my máme potřebu někoho uctívat.
Když minulý týden Pardubice vyhrály hokejovou ligu, skandoval po rozhodujícím utkání kotel fanoušků: "Hašek není člověk, Hašek je bůh." Pamětníkům tak připomněli triumfální návrat našich zlatých hochů z olympiády v Naganu. Lidé, kteří tehdy zaplnili Staroměstské náměstí, provolávali stejná slova.
Všeobecná touha lidstva po bohu je pro mne důvodem k tomu, abych věřil, že někde ve vesmíru je skutečný Bůh, kterého mohu obdivovat, uctívat i milovat. Věřím, že je to Bůh, kterého popisuje Bible. Bůh, o kterém apoštol Jan napsal: “Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska... My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás...“ (Bible, 1.Janův list 4)
Čas od času si uvařím “sojové maso“. Po létech experimentování a objevování dokážu z této suroviny připravit velice chutné jídlo. Ale termín maso při tom nepoužívám, protože maso je maso a sója je sója. Takže si dávám sojové nudličky na houbách, sojové kostky v čili omáčce nebo třeba sojový guláš... Nesnažím se přitom různými přísadami docílit toho, aby to chutnalo “jako maso“. Protože, pokud dostanu chuť na maso, tak si dám skutečné maso. Žádnou náhražku.
Každý z nás, ať si to přiznáme nebo ne, máme niternou potřebu uctívat někoho, kdo nás převyšuje. Máme dvě možnosti. Buď se budeme klanět skutečnému Bohu nebo budeme uctívat nějakou jeho náhražku. Tou se může stát Dominik Hašek, věda a poznání, technické vynálezy nebo příroda. Ale také dobré pivo, vnady dobře vyvinuté sousedky nebo třeba naše vlastní genialita.
Já, s dvěmi miliardami křesťanů na naší planetě, uctívám Boha, kterému Bible dává jméno Jahve, česky Hospodin. Není to nějaká neosobní vzdálená síla. Je to můj přítel, který mne provází mým životem.
A koho uctíváš Ty?
Je to na Tobě. Je to Tvá volba, kterou za Tebe nikdo neudělá.
