Je to už šest let, co za mnou přišla kamarádka s nabídkou, zda se nechci přidal k partě, která se rozhodla prostřednictvím adopce na dálku podporovat Shahu Lincolna v Bangladéši. Protože jsem už o projektu BangBaby slyšel, po poradě s manželkou jsme tuhle nabídku přijali.
Vždy jednou za rok dostáváme zprávu o tom, jak se našemu “adoptivnímu synovi“ vede. Díky tomu víme, že ve škole má rád matematiku a jeho největším koníčkem je zahradničení. A až vyroste, chtěl by být učitelem. Jeho rodiče jsou negramotní a vychovávají ještě další dva Shahovi bratry.
V poslední zprávě bylo napsáno, že náš bangladéšský žáček má dobrý zdravotní stav. Měří ve třinácti letech 143 cm a váží neuvěřitelných 30 kg.
Přemýšlel jsem nad tím, v jakých podmínkách tam lidé žijí. Kdyby měl u nás kluk v sedmé třídě stejnou váhu jako Shaha, napsal by mu lékař do zdravotní karty, že má dobrý zdravotní stav?
Vážím si lidí, kteří zajišťují projekt o.s. ADRA s názvem BangBaby, i těch, kteří vedou podobné projekty Charity a dalších organizací. Je okolo toho spousta složité práce, překonávání úřední byrokracie a dalšího zařizování. Díky práci těchto lidí pak já mohu pohodlně posílat malou částku, která někde daleko umožní jednomu klukovi splnění jeho snu.
V poslední době se u nás rozběhla vášnivá diskuze o tom, zda by měli studenti vysokých škol platit školné. Skoro by se zdálo, že pokud tento návrh projde, bude to konec světa. Přitom zapomínáme, že jsou země, kde se platí i základní vzdělání. Jsou země, kde kluk ve třinácti letech váží 30 kg...
Mám dva syny, kteří studují vysokou školu. Ani dnes, kdy se ještě školné neplatí, není jejich studium zadarmo. Už dnes náklady na jejich studium, bydlení a další potřeby několikanásobně převyšují navrhované školné.
Když jsem četl zprávu o Shahovi v Bangladéši, znovu jsem si uvědomil, kolik peněz jsem už utratil za zbytečnosti. Prostředky, které jsme s manželkou investovali do vzdělání našich dětí i do vzdělání Shahy v Bangladéši, patří k těm nejlepším investicím, které jsme v životě udělali.
PS: Shahovi přeji, aby se z něj stal dobrý učitel, který naučí číst a psát i své negramotné rodiče. Podobně, jako moji synové učí mne a moji ženu zvládat vymoženosti moderní techniky.
Nakonec, i zde na blogu píšu díky jednomu z nich, který mne k tomu inspiroval a zpočátku vedl i mé první krůčky v tomto pro mne donedávna ještě docela cizím prostředí.
