Je snadnější žít bez ruky, než bez ženy

29. 12. 2010 20:11:59
Když se Milan narodil v roce 1929, byl zdravý a měl obě ruce. Když se před padesáti osmi roky ženil, měl stále ještě zdraví a dvě ruce. Pak stačil malý okamžik na šachtě a o jednu ruku přišel.

Seznámil jsem se s ním před čtrnácti lety. To už jednu ruku neměl. Poprvé jsem ho zaregistroval, když u obchodu nakládal věci z vozíku do tašky a tu pak dával na řidítka svého kola. Chtěl jsem mu pomoct, ale než jsem zaparkoval nákupní vozík, měl už nákup pověšený na řidítkách a tlačil kolo směrem k výjezdu z parkoviště.

V sobotu jsem se s ním potkal na bohoslužbě. To už jsem k té zajímavé postavě mohl přidat jméno – Milan. V týdnu jsem ho navštívil doma. Poznal jsem jeho manželku – Katarinu – se kterou vychovali sedm dětí. Šest synů a jednu dceru.

Vyprávěli mi svůj příběh. O svém seznámení a svatbě. O stěhování za prací z rodného Slovenska na Ostravsko. O úraze, při kterém přišel o ruku. Katarina vyprávěla o Milanově zarputilosti, se kterou se snažil naučit žít bez jedné ruky. O tom, co vše dokáže s tímto handicapem udělat doma i na zahradě.

Chodíval jsem k nim často a rád. V jejich domě bylo cítit pohodu, kterou prožívali. Nejen mezi sebou, ale i s rodinami svých dětí. U Katariny jsem nejvíce obdivoval její lásku k nevěstám svých synů i k ženichovi své dcery. Byla to úžasná tchýně.

Před osmi lety jsem s Milanem prožil loučení s jeho milovanou Katarinou. Měl jsem tu velkou čest kázat nad její rakví. Společně jsme si i poplakali. Ztráta Katariny bolela.

Pak jsme se odstěhovali a já Milana potkával jen zřídka. Při jednom takovém setkání mi se slzami v očích řekl: "Žít bez ruky je snadnější, než žít bez Katariny!"

Ve svém životě jsem potkal hodně lidí, které postihlo neštěstí. Znám mnoho lidí, kteří musí žít se zdravotním handicapem. Milan se naučil žít bez jedné ruky. Naučil se znovu radovat a svou radost dokázal i rozdávat.

V pondělí jsem se dověděl, že můj jednoruký kamarád zemřel. V neděli budu mluvit i nad jeho rakví. Budu se loučit s kamarádem, který mi spolu se svou Katarinou pozitivně vstoupil do mého života. Jako křesťan věřím, že se s nimi oběma jednou setkám u Boha. Ale i tak mne jejich ztráta bolí. Oba patří mezi lidi, kterých jsem si vážil. Budu na ně rád vzpomínat.

Autor: Vlastimil Fürst | středa 29.12.2010 20:11 | karma článku: 31.97 | přečteno: 1975x

Další články blogera

Vlastimil Fürst

Už žádné stěhování

Za pár dnů nás čeká další stěhování. Díky mému povolání jsme se stěhovali trochu častěji, než průměrné rodiny v naší zemi. A i když má stěhování i své kladné stránky, už se těšíme, až bude vše za námi.

21.6.2019 v 20:10 | Karma článku: 20.11 | Přečteno: 379 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Požírat můj lid vás přijde draho

Jedním z prvních textů, který jsem si jako kluk z Bible pamatoval, byla část 14. žalmu. Bylo to v době, kdy nám naše soudružka učitelka ve škole často opakovala, že v Boha věří jen hloupí a staří lidé.

14.6.2019 v 20:10 | Karma článku: 25.51 | Přečteno: 518 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Když padnu, koho potěším?

Život nepřináší jen příjemné chvíle a my si proto čas od času klademe otázku: „Jaký smysl má to, co právě prožívám?“ Pokud přitom z naší situace nenacházíme východisko, začíná v našem nitru bobtnat strach z toho nejhoršího.

7.6.2019 v 20:10 | Karma článku: 26.18 | Přečteno: 356 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Věrní už asi vymřeli

David ve svém životě prožil tolik příkoří a urážek, že je až s podivem, jak to vše ustál. Vždy, když čtu Davidovy žalmy, obdivuji jeho potřebu přijít s každým problémem za svým Bohem, což je i případ 12. žalmu.

31.5.2019 v 20:10 | Karma článku: 26.89 | Přečteno: 430 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Michal Konečný

Naše voda - 3

Voda, kterou máme na zemi i pod zemí a která naprší, nasněží, nakroupí, namlží nebo najinovatčí na naše území, je naše. Jen blbec by ji nechal odtéct pryč. Proto jsme meliorovali louky, rozorali meze, vybetonovali koryta řek,...

27.6.2019 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 21 |

Zdeňka Ortová

Rehabilitace sexem

Pomalý, ale neustávající příliv vzrušení z Evy zaháněl veškerou únavu, až se nakonec samým potěšením prohnula do oblouku. A mě napadlo, že Eva má bederní páteř evidentně v pořádku.

27.6.2019 v 5:40 | Karma článku: 14.04 | Přečteno: 381 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

O mužích ctných a nectných

Každý národ je má. A každý by je měl znát. A to jak ty ctné (ty především), tak i ty nectné, neboť i oni jsou důležití jako příklad nehodný k následování.

27.6.2019 v 4:58 | Karma článku: 21.75 | Přečteno: 283 | Diskuse

Jindřich Jašík

Léčitelé a schizofrenie

Nedávno jsem se setkal s tímto tématem a získal dojem, že jde o otázku, kterou by bylo dobré zpracovat. Hned na úvod bych chtěl říct, že nelze házet všechny léčitele do jednoho pytle. Tak jako u všech profesí, i zde nalezneme...

26.6.2019 v 21:57 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 246 | Diskuse

Karel Trčálek

Český masakr motorovou sekačkou

To nám to pěkně hicuje! Čtyřicet stupňů Celsia ve stínu, nejvyšší čas nastartovat sekačku a pokosit trávník před barákem

26.6.2019 v 18:08 | Karma článku: 17.43 | Přečteno: 469 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz