Bez práce nejsou koláče (ŠP 3)

Dnešní zastavení u jedné ze Šalamounových perel začnu vzpomínkou na dobu mého dospívání, kdy jsem aktivně sportoval. Od basketbalu jsem přešel k atletice.  Neměl jsem ale moc velký talent a hlavně výdrž, takže, sečteno a podtrženo, nic moc.

V té době chodil do vedlejší třídy Petr. Ten talent měl. Přestože byl menší, než většina z nás, na škole pravidelně vévodil tabulkám ve skoku do výšky. Už na konci deváté třídy poprvé na chvíli nastoupil do ligového fotbalového utkání a od šestnácti let už hrával ligu pravidelně.

Petr měl talent, ale i výdrž. Dělal vše tak, jak mu řekl trenér. Jeho kázeň nám chyběla. My se raději po škole bavili a sport jsme brali jako zábavu. On vstával ráno o dvě hodiny dřív, aby mohl ještě před vyučováním splnit předepsanou dávku kondičního běhu. Po vyučování měl buď trénink nebo byl v posilovně či v bazénu. A když mu zbylo trochu času, tak trénoval techniku s míčem. Na olympiádě v Moskvě získal zlatou medaili.

Proč vzpomínám Petra? Protože měl něco, čemu se říká kázeň. A o ní píše i král Šalamoun v knize přísloví: "Jenom nadutí pošetilci pohrdají moudrostí a kázní." (Přísloví 1,7b)

Šalamoun tu vedle sebe dává dvě hodnoty – moudrost a kázeň. Obě dvě jsou dnes tak trochu stranou zájmu. Nepatří k tomu,  o co by většina lidí usilovala.

Ale vrátím se ještě k Petrovi. Zlatá medaile mu moc štěstí nepřinesla. Sláva mu stoupla do hlavy. Došel k názoru, že ví sám nejlépe, co potřebuje a přestal respektovat trenérovy rady. K tomu se přidaly cigaretky a sem tam nějaké to pivo... Pak následoval rychlý pád.

Podle dnešní rady Šalamouna se nevyplatí pohrdat moudrostí a ani kázní. Vlastně bychom mohli říci, že moudrost bez kázně vlastně ani nemůže existovat. Moudrost a kázeň jdou ruku v ruce.

Šalamoun tu vlastně popisuje i vlastní zkušenost. Podle Bible mu dal moudrost Bůh, aby mohl dobře vládnout Izraeli. Pokud si ale uděláme trochu času a přečteme si Šalamounův životopis, zjistíme, že v jeho životě nastal určitý zlom, kdy se nadutě začal domnívat, že život je na to, aby si ho užíval. Nakonec měl na sedm set manželek a k nim ještě tři stovky dalších žen.

Když Šalamoun v knize přísloví napíše "jenom nadutí pošetilci pohrdají moudrostí a kázní," dobře ví, co to znamená. Jedno lidové přísloví říká: "Chybami se člověk učí a jen blázni těmi vlastními." Šalamoun sepsal knihu Přísloví s přáním, abychom se poučili z jeho chyb a nemuseli je dělat sami. Z vlastní zkušenosti vím, že to není vždy snadné.

Historie nás učí, že mnoho vyspělých civilizací zažilo úpadek, když se se zvyšující životní úrovní začala vytrácet kázeň. Možná bychom to mohli charakterizovat tím známým "Ženy, víno a zpěv." Možná je na místě otázka, neblíží rozklad a ústup ze slávy další vyspělé civilizace - tentokrát té naší. Necháme se historií poučit?

Dějiny nám vlastně říkají totéž, co král Šalamoun. Možná dnes raketové roste naše vědecké poznání nejen světa, ale i vesmíru okolo nás. Bez kázně se ale z těchto vědomostí nemůže stát moudrost. Nakonec nás, paradoxně, může věda, která se vymkne kontrole, může i zahubit.

Doufejme, že nezůstaneme nadutými pošetilci, ale staneme se těmi moudrými, kteří ví, že bez kázně nás může moudrost brzy opustit. Protože i u ní platí, že "bez práce nejsou koláče".

3.díl série "Perly krále Šalamouna".  Předcházející díl: Nezapomeň na "vyšší moc"