Příliš dlouhé kázání (Začalo to zklamáním 47)

Pavel se konečně vydává na cestu do Jeruzaléma. Plánovanou cestu lodí raději ruší, protože dostal varování před Židy, kteří plánují jeho vraždu a tak mají ve všech větších přístavech své hlídky, čekající na apoštolův příjezd.

Lukáš s Pavlem se vydávají po souši přes Makedonii až do Filip. Ostatní posílají lodí do Troady, kde by se měli setkat. Ve Filipech slaví s místním sborem velikonoce a pak se lodí vydávají do Troady. Po pětidenní plavbě na moři se konečně zase setkávají se svými pomocníky a udělají si týdenní přestávku. Všichni už potřebují odpočinek. Poslední tři měsíce byly opravdu náročné.

Každý den se troadští křesťané scházejí s Pavlem a společně hovoří zvláště o otázkách, ve kterých stále nemají úplně jasno. Pavlovi pomáhají i jeho spolupracovníci, kteří ho doprovázejí. Všichni se radují z toho, jak se jim společně daří nacházet odpovědi i na ty otázky, které doposud nikoho z nich nenapadly. Každý večer proto děkují Bohu a chválí ho za dar Ducha svatého, jehož moudrost pociťují při každé diskuzi.

V pondělí chce Pavel pokračovat dál. Proto se všichni schází také v neděli večer, aby si mohli poslechnout poslední Pavlovo kázání a také spolu prožít Slavnost poslední večeře Páně. Setkání se odehrává ve třetím patře.  Místnost je plná lidí, proto nekteří sedí i v otevřených oknech.

Pavel je dobrý řečník. Tentokrát se ale jeho kázání protahuje víc, než je to u něho obvyklé. Tuší, že už se s místními nikdy neuvidí a tak se snaží toho říci co nejvíc. V jednom okně sedí i mladík Eutychos. Snaží se poslouchat, ale pomalu ho přemáhá únava. Nakonec usíná tak tvrdě, že vypadne z okna na dvůr.

Nastává všeobecná panika. Lidé běží po schodech dolů. Zjišťují, že se mládenec zabil. Všude se ozývá pláč a naříkání. Když se Pavel konečně prodere k mrtvému, sklání se a v duchu prosí: "Pane, vrať Eutychovi život. Bylo by to smutné loučení, kdyby kvůli mému kázání zemřel tak mladý křesťan." V té chvíli Pavel cítí, že se do těla mrtvého vrací život a tak ho ukládá na lavičku a říká: "Nedělejte si starosti, žije." ⁽¹⁾

Všichni se vrací do místnosti ve třetím patře a Pavel dokončuje své dlouhé kázání, na které jeho posluchači určitě nikdy nezapomenou. Pak ještě diskutují až do rána. Když se loučí, přichází mezi ně i Eutychos a všichni děkují Bohu, že pád ze třetího patra přežil.

V pondělí ráno Pavel posílá všechny své spolupracovníky lodí do přístavu Assos a vyráží pěšky přes poušť. Potřebuje být chvíli sám. Musí si ujasnit, jak rozumět tomu, co mu říká Duch svatý. Sám vnímá jeho hlas, který ho posílá do Jeruzaléma. V každém sboru ho ale bratři, obdaření prorockým duchem, varují, že v Jeruzalému bude zajat.

Jde pouští a modlí se: "Pane, jak to myslíš? Mám jít do Jeruzaléma nebo se mu mám vyhnout?" Nebojí se smrti, ale má obavu, aby nejednal v rozporu s Boží vůlí. Než došel do Assosu, měl jasno. Bůh ho skutečně posílá do Jeruzaléma, ale připravuje ho na to, že tam přijde o svou svobodu. I poté mu ale dá prostor pro další šíření evangelia.

Cestou pouští se Pavlovi znovu vybavuje jeho téměř tříletý pobyt v podobném prostředí, jakým právě prochází. Vzpomíná na to, jakou radost prožíval, když mu Ježíš při studiu židovských Písem postupně odkrýval pravdy, které tam dříve pro svou zaslepenost neviděl. Znovu si vybavuje, jak těžký boj musel Duch svatý svádět s jeho tradičním pohledem na Mojžíše a Proroky. Znovu děkuje Ježíši za jeho velkou trpělivost, kterou s ním až doposud má.

V Assosu se zase připojuje ke svým přátelům a plují dál okolo ostrovů Chios a Samos až do Milétu. Původně se chce Pavel stavit v Efezu, ale to by ho zdrželo natolik, že už by pak nestihl v Jeruzalémě oslavit Letnice. Proto posílá vzkaz efezským starším, aby za ním přišli do Milétu.
^{________________________________________________________________________________________________________________
(1)}Skutky 20,10;