Z lidského hlediska nemá Pavel sebemenší šanci. Nero je skutečně zrůda a v dějinách lidstva bychom jen těžko hledali někoho zkaženějšího. Císařství získal intrikami a hned, jak dosedl na trůn, nechal zabít svého nevlastního bratra, který byl právoplatným dědicem císařské koruny. Mrtvých, které měl na svědomí, stále přibývá. Nechal zabít svou matku a později i svou manželku.
Jeho současná manželka nedávno přestoupila na židovskou víru. Toho se u soudu snaží využít Pavlovi nepřátelé. Císařovna je jejich spojencem a jak jen může, snaží se svého muže poštvat proti tomu sektáři. Zdá se, že Pavla čeká krátký proces.
Přestože je z lidského pohledu jisté, že Pavla čeká rychlý konec, on sám je klidný. Naučil se spoléhat na Boží vůli a tak se netrápí tím, že by mohl zemřít. Navíc, tentokrát ho Bůh ujišťuje, že pokud mu zůstane věrný, nemá se čeho bát. Věří, že tak, jako ho Ježíš chránil v minulosti, bude s ním i nyní.
Pavel stojí před císařem a naslouchá obžalobě. Přemýšlí, co by měl říci na svou obhajobu. Na tu ale k překvapení všech v soudní síni nedochází. Nero žádá žalobce o důkazy, že se jejich obvinění proti Pavlovi zakládá na pravdě. Když mu je žalobci nejsou schopni dodat, prohlásí vězně za nevinného a nařídí, aby byl propuštěn z vězení.
Po svém propuštění má Pavel zvláštní pocity. Na jedné straně je rád, že je na svobodě. Současně si ale uvědomuje, že díky překvapivému rozhodnutí Nera nedostal prostor k tomu, aby císaři mohl vydat svědectví o sví víře v Ježíše Krista.
Apoštol neváhá a okamžitě se vydává na cestu. Nejdříve se vydává do Španělska. Ale po krátké době odcestuje zpět do Itálie. Cítí, že by měl raději navštívit sbory, které vznikly díky jeho práci.
Postupně navštěvuje své duchovní sourozence ve sborech v Itálii i Řecku. Káže, povzbuzuje, pomáhá s řešením problémů a také varuje před falešnými učiteli. Jedni mají stále tendenci tlačit na dodržování židovských obřadních zákonů, druzí zase tvrdí, že díky milosti už není třeba dodržovat ani Desatero.
Mezitím, co Pavel cestuje po sborech, shoří polovina Říma. Mezi lidmi se povídá, že je to Nero, kdo má to vše na svědomí. Tenhle zvrhlík na císařském trůnu už neví, co by vymyslel. A tak prý město zapálil jen tak, z dlouhé chvíle, protože chtěl vidět pořádný oheň.
Císař nedávno zjistil, že víru v Ježíše přijali i členové jeho vlastní domácnosti. Navíc si uvědomuje, jak nebezpečné jsou pro jeho další vládu myšlenky, které křesťané šíří.
Když ho lidé obviňují z toho, že zničil polovinu Říma, dostává geniální nápad. Ze zapálení města obviní křesťany. Lidé, kteří přišli o vše, co dlouhá léta budovali, jeho lži uvěřili a Římem se začíná šířit vlna násilí. Během několika dnů zemřou tisíce křesťanů. Nero je spokojený. Viděl hořet Řím a ještě se zbavil skupiny lidí, kterých se začal obávat. Sám pro to vlastně nemusí dělat vůbec nic. Vše za něho udělají ti hlupáci, co mu naletěli.
Pavel má v plánu podívat se i do Makedonie. Už to ale nestihne uskutečnit. Jeho židovští nepřátelé dostanou podobný nápad, jako jejich císař. Obviní Pavla z toho, že on sám vymyslel plán na zapálení Říma, aby se pomstil za své vězení. Na základě tohoto obvinění je Pavel znovu zatčen a odveden zpět do Říma, kde ho zavírají v podzemní žalářní cele.
Židé tentokrát se soudem spěchají. Cítí příležitost, že v této atmosféře by jim to konečně mohlo vyjít. Obyvatelé Říma se rychle naučili křesťany nenávidět. Pokud se Židům podaří z Pavla udělat hlavu téhle sekty, Nero ho určitě nechá popravit.
Pavel už není nejmladší a jeho zdraví je poznamenané všemi dobrodružstvími a útrapami, které ho potkaly. Teď sedí ve stálé tmě a přemýšlí, co bude dál. Najednou se mu vybaví slova Pána Ježíše, která od něj slyšel cestou do Říma: “Neboj se, Pavle, ty se před císaře dostaneš.“ (1)
_______________________________________________________________________________________________________________ (1) Skutky 27,24
