Lidé ve všech kulturách pociťovali v zimním období nedostatek světla. U zapáleného ohně bylo nejen tepleji, ale oheň také svítil. Později někdo vymyslel první pochodně, pak se začaly používat lampičky, ve kterých hořel tuk. 21. října roku 1879 uskutečnil Thomas Alva Edison vítězný pokus. Jeho žárovka dokázala svítit více jak dvanáct hodin. Když měl o 52 roky později 21. října 1931 pohřeb, zhasly na jeho počest ve Spojených státech všechny žárovky.
Díky Edisonovi jsou dnes večer vánoční svíčky jen dekorací, protože jinak nám doma svítí žárovky a zářivky.
Světlo patří k vánocům i k vánočnímu příběhu. Asi nejznámější je Matoušova zpráva: "Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: "Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit." (Matouš 2,1-2) Tito vzdělaní starci viděli na obloze zvláštní hvězdu. Když si ji dali do souvislosti s hebrejskými texty, došli k závěru, že se narodí Mesiáš, o kterém píší ve svých svitcích židovští proroci.
Dodnes se vedou spory, o jakou hvězdu se jednalo. Mně osobně se líbí výklad, který ve své knize píše Ellen Whiteová. Ale nejdříve se podívejme, jak tento příběh ve svém evangeliu popsal Lukáš: Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města.
Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.
Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.
A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich.
Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí."
A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení." (Lukáš 2,1-14)
Narození Ježíše v Betlémě sleduje s napětím celý vesmír. Všichni chtějí být u toho. Nejraději by se na tu malou planetu Zemi přestěhovali všichni. Vše ale mohou pozorovat jen z povzdálí a jen malá část mohla vytvořit delegaci, která navštívila ty pozemšťany, kteří se na příchod Mesiáše skutečně těšili. Tito andělé jsou zářící bytosti. Jejich jas překoná jakýkoliv pozemský zdroj světla.
Podívejme se, jak ve své knize Touha věku vysvětluje Betlémskou hvězdu Ellen Whiteová: "Tu noc, kdy Boží sláva zaplavila betlémské pahorky, uviděli mudrci na nebi záhadné světlo. Když se setmělo, objevila se na obloze zářivá hvězda. Nebyla to ani stálice, ani planeta. Mudrce tento neobvyklý úkaz velmi zaujal. Netušili, že je to zář andělů, kteří se shromáždili ve veliké dálce. Byli však přesvědčeni, že ona hvězda má pro ně zvláštní význam." (E.G.Whiteová, Touha věků str. 34)
Ale ani toto světlo andělů není tím hlavním, o čem bychom v tomto období měli přemýšlet. V mém oblíbeném 119. žalmu je napsáno: "Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku." (Žalm 119,105) O jakém slovu autor tohoto žalmu píše? Píše tu o tom, jak nás Bůh vede našim životem. Používá k tomu různé cesty. Tou nejznámější je Bible. Ona je Božím slovem, které nám pomáhá v naší životní orientaci.
Také apoštol Jan ve svém evangeliu spojí slovo a světlo dohromady:
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha.
Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí.
To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila." (Jan 1,1-5)
Tím nejdůležitějším světlem našeho života je Bůh. Bůh, který se nám zjevil v osobě Ježíše Krista, jehož narození oslavovali andělé nad Betlémem tak nadšeně, že si je mudrci spletli s hvězdou. Bůh je tím světlem. Apoštol Jan proto také může napsat, že v Božím království, do kterého nás Ježíš přišel pozvat, už nebudeme závislí na energii slunce: "Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků." (Zjevení 22,5)
Světlo je symbolem období vánoc i chanuky. Symbolem, který má ukazovat na Boha, který je skutečným zdrojem nejen světla, ale i naší životní energie. Zkusme si v tyto sváteční dny najít chvíli času k přemýšlení o tom, zda někdy nezaměňujeme toto Boží světlo za světlo čadící louče nebo mrkající svíčky, kterou může zhasnout první závan větru.
Když se v Betlémě stalo Slovo tělem, když se narodil Spasitel, andělé zpívali: "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení." (Lukáš 2,14) Radujme se z toho, že v nás má Bůh zalíbení. Nejen dnes, ale každý další den našeho života.
PS: Napsáno pro Vánoční bohoslužbu, která se uskuteční v sobotu 24. prosince 2011 od 16 hodin ve sboru Církve adventistů sedmého dne ve Frýdku-Místku, Shekel.cz a blog.iDNES.cz .
