Závěr Pavlova dopisu do Říma mi tuto starozákonní knihu vzdáleně připomíná. Také v něm čtu dlouhý seznam lidí, které neznám.
"Pozdravujte Ampliata, kterého miluji v Pánu.
Pozdravujte Urbana, mého spolupracovníka v díle Kristově, a Stachya, mně velmi drahého.
Pozdravujte Apella, osvědčeného v Kristu.
Pozdravujte ty, kteří jsou z domu Aristobulova.
Pozdravujte mého krajana Herodiona.
Pozdravujte ty z domu Narcisova, kteří se oddali Pánu.
Pozdravujte Tryfainu a Tryfósu, které pracují v díle Páně.
Pozdravujte Persidu, mně velmi drahou; horlivě pracovala v díle Páně.
Pozdravujte Rufa, vyvoleného v Pánu, a jeho matku, která i mně byla matkou.
Pozdravujte Asynkrita, Flegonta, Herma, Patrobia, Hermia i bratry, kteří jsou s nimi.
Pozdravujte Filologa a Julii, Nerea a jeho sestru, Olympia a všecky věřící, kteří jsou s nimi." (Římanům 16,8-15)
Když jsem naposledy četl tento seznam lidí, kterým Pavel vyřizuje své pozdravy, vyšla zrovna v novinách zpráva o tom, jak u nás dramaticky roste počet bezdomovců. I když neexistují žádné statistiky, jen v Praze je jich podle odhadů organizací, které se o ně starají, okolo dvaceti tisíc. V celém Česku jich může být víc jak padesát tisíc a pokud se situace nezmění, během dvou let jich stejný počet bude jen v našem hlavním městě.
Tato čísla, která vznikla na základě odhadů, mne zaujala, ale byla to jen čísla. Protože i v našem městě potkávám desítky bezdomovců, tak jsem si říkal, že to může být pravda. Ale bylo to jen číslo, za kterým nebyli konkrétní lidé.
Jednou v pondělí jsem vezl tašky staršího oblečení do sociálního šatníku, který u nás provozuje Adra pro sociálně slabé občany a právě pro bezdomovce. Vedoucí se mne ptala, zda bych si mohl promluvit s paní, říkejme jí třeba Jana. Měl jsem ještě chvíli čas a tak jsem zůstal.
Jana byla žena bez domova. Před osmi lety dostala v práci výpověď, když její firma zkrachovala poté, co se její majitel upil k smrti. Nějakou dobu se pokoušela sehnat práci, ale pak se chytila špatné party a nakonec skončila na ulici.
Zpočátku se jí život bez hodinek a povinností líbil. Bylo to v létě a tak s dalšími lidmi bez domova pořádali večer co večer pijatiku na břehu Ostravice. Kamarádi ji naučili, jak přečkat zimu a tak utekl první rok, pak druhý...
Teď po osmi letech si najednou uvědomila, že takto už nechce žít. Touží po změně. Ráda by zase začala pracovat, ráda by měla svůj pokojík, kde by mohla uklízet... Dal jsem jí kontakt na lidi, kteří se starají o ženy bez domova a pomáhají jim na jejich cestě zpět. Učí je žít bez každodenní opilosti, učí je hospodařit s dávkami, které jim pomohou vyřídit. Učí je hledat práci a také jim pomáhají, aby jim jejich odhodlání vydrželo.
Jana už není jen číslo. Je to konkrétní člověk, o kterém už něco vím. Když jsme se loučili, slíbil jsem jí, že se za ni budu modlit. Její odpověď mne příjemně překvapila: "Já za vás také, pane Vlastíku."
Až jednou budu psát svůj dopis křesťanům ve Frýdku a na závěr přidám své pozdravy, určitě mezi nimi bude i prosba: "Pozdravujte Janu." Díky ní je mi Pavlův závěrečný seznam zase o něco bližší. Jsou to sice jména neznámých lidí, které měl Pavel rád, a protože mu na nich záleželo, tak je nechal pozdravovat.
Díky Pavlovi přemýšlím o lidech, na kterých zase záleží mně. Zatím se za ně každé ráno modlím. Věřím, že jednou přijde chvíle, kdy se spolu všichni setkáme v Ježíšově království, kde už budeme mít domov všichni.
Děkuji Bohu za lidi, kteří pomáhají lidem z ulice najít nový domov a jsem rád, že pro ně občas mohu něco málo udělat i já. Nakonec, z pohledu Božího království, jsme zatím bezdomovci všichni. Protože ten skutečný domov je teprve před námi: "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já." (Jan 14,1-3)
