24 hodin v nebi

20. 04. 2012 20:16:59
Byla to tehdy velice lákavá šance. Náš profesor přišel s nabídkou zkoušky před oficiálním termínem začátku zkouškového období. Problém byl v tom, že ji chtěl uskutečnit hned. Mohli jsme si vybrat – zůstat nebo odejít.

V čem byla ta "lákavost"? V běžných termínech bylo nutné získat v písemné zkoušce osmdesát bodů. Tentokrát ale limit pro připuštění k ústní zkoušce snížil na padesát bodů. Říkal, že tím chce odměnit všechny, kdo si vzali k srdci jeho radu, kterou nám dal hned při první přednášce: "Studenti, nenechávejte si učení mého předmětu na poslední chvíli. Učte se průběžně a určitě se vám to vyplatí."

Byl jsem tehdy jedním z těch, kdo zůstali. Ne, že bych byl tak dobře připravený, ale říkal jsem si, že by byla hloupost takovou velkorysou nabídku nevyužít.

1. Nabídka z ráje
Proč vzpomínám na tuto příhodu z doby, kdy jsem studoval vysokou školu? Chci vás dnes pozvat k přemýšlení o Boží velkorysé nabídce, kterou můžeme prožívat každý týden. Poprvé se s ní setkáváme už ve zprávě o stvoření světa: "Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.
Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo." (Genesis 2,1-3)

Vždy, když jsem četl tato slova, tak jsem přemýšlel, co Mojžíš míní tím, když píše, že Bůh už na počátku "požehnal a posvětil sedmý den". Myslím, že jsem byl schopen pochopit, co to znamená, když Bůh požehná člověku. Ale jak může "požehnat a posvětit čas"?

Když jsem tehdy, po zmiňované zkoušce držel v ruce index, ve kterém jsem měl potvrzeno úspěšné složení zkoušky, měl jsem z toho radost a byl jsem rád, že jsem nabídku kantora využil. Jistě, byly pak i další termíny, ale podmínky pak už byly daleko složitější.

Bůh je ochotný žehnat každému člověku, který o jeho požehnání prosí a stojí o ně. Ale sedmý den dává své zvláštní požehnání, které není možné získat žádný jiný den.

Dnes žijeme v době, kdy různé obchody vyhlašují "akce", při kterých je možné zakoupit výhodně nějaký výrobek. Banány a máslem počínaje a můžeme tak "výhodně" koupit i auto. Jen musíme přijít v ten správný čas. Pokud přijdeme po skončení "akce", už žádnou výhodu nezískáme.

2. Sedmý den v Desateru
Podívejme se na to, jak Bůh toto požehnání z ráje zakotvil i ve své smlouvě, kterou známe pod jménem Desatero. Ve čtvrtém paragrafu Hospodin říká: "Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil.
Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci, ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu.
Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách, protože šest dní Hospodin dělal nebesa i zemi, moře i všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul.
Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho."
(Exodus 20,8-11, SP)

Je docela možné, že se vám na tomto znění Desatera něco nezdá. Většina lidí totiž zná jeho "katolickou verzi", ve které je "sobota" nahrazena "svátečním dnem". Katolická církev totiž v průběhu své existence změnila znění Desatera. V jejich verzi na rozdíl od té, která je v Bibli, nenajdeme druhé přikázání, které varuje před zobrazováním Boha, dále pak ve čtvrtém udělala ze soboty den odpočinku a desáté rozdělila na dvě, aby i toto "desatero" mělo deset bodů.

Ale nechejme tyto změny stranou, protože my se tu nezabýváme učením katolické církve, ale tím, co říká Bible a v té podporu pro změnu na neděli nenajdeme. Nakonec, Bůh v přikázání jasně říká, že sobota je den "patřící Hospodinu".
Sedmý den, o němž hovoří čtvrté přikázání, je stejným dnem, který na počátku v ráji Bůh "požehnal sobotní den a posvětil".

3. Ježíš a sobota
Podívejme se na to, jak se k sobotě postavil Ježíš. V jeho době už bylo prožívání soboty zatíženo spoustou zákonů, které vymysleli židovští náboženští vůdcové, kteří třeba určili, kolik kroků bylo možné ujít, aniž byste "sabat" znesvětili.
Z jednoduchých zákonů, které vyhlásil Hospodin prostřednictvím Mojžíše, udělali "znalci zákona" něco tak složitého, že už se v tom obyčejný člověk nebyl schopen vyznat. Proto musel Ježíš na jejich adresu prohlásit: "Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem." (Lukáš 11,46)

Spor o sobotu
Ježíš přišel na naši zemi, aby svým učením a jednáním ukázal, jaký je náš Bůh. Proto mu vadilo, když se ze soboty, úžasného Božího daru, stal den, který většina lidí vnímala jako čas příkazů a zákazů.
V evangeliích můžeme číst o sporech, které vznikaly mezi židovskou náboženskou elitou a Ježíšem: Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů. Farizeové mu řekli: "Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!"
Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním? Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?"
A řekl jim: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou."
(Marek 2,23-28)
Je zvláštní, kolik času Ježíš věnuje diskuzím o tom, jak bychom měli správně využívat to požehnání, které Bůh dává jen v sobotu. Proto také prohlásí, že jediný, kdo může rozhodovat o tom, jak správně prožít tento den, je "Syn člověka" který je "pánem i nad sobotou".

Sobotní uzdravení
Jedna z Ježíšových oblíbených činností je uzdravování - navracení zdraví nemocným. Často se tak stávalo v sobotu, což neuniklo "strážcům" zákona: Vešel opět do synagógy; a byl tam člověk s odumřelou rukou. Číhali na něj, uzdraví-li ho v sobotu, aby jej obžalovali.
On řekl tomu člověku s odumřelou rukou: "Vstaň a pojď doprostřed!"
Pak se jich zeptal: "Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?" Ale oni mlčeli.
Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: "Zvedni ruku!" Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá.
Když farizeové vyšli ven, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí.
(Marek 3,1-6)
Ježíš rád vracel zdraví v sobotu. Je to den, kdy nám chce Bůh výjimečně žehnat. A co může být větším projevem Boží přízně, než to, když nás zbaví naší nemoci a trápení? Ježíš byl rád, když se lidé okolo něj v sobotu radovali.
Všimněme si ale toho kontrastu mezi jeho jednáním a jednáním jeho nepřátel. Vadilo jim, že v sobotu navrací nemocným zdraví, ale klidně ve stejný den plánují jeho vraždu.

4. Jeden den v nebi

Jeden z nejzajímavějších textů, které hovoří o sobotě, je v listu Židům: "O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: `I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla. ́
Zde však čteme: `Do mého odpočinutí nevejdou. ́
Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli, a ti, kterým ta zvěst byla nejprve ohlášena, pro neposlušnost nevešli, určuje Bůh jiné `dnes ́. V Davidových žalmech, tedy po dlouhé době, jak už bylo pověděno, říká: `Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce! ́
Kdyby byl Jozue již uvedl lid do odpočinutí, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu.
Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou. Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého.

A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti." (Židům 4,4-11)

Autor tohoto dopisu dává "sobotní odpočinutí" do souvislosti s "věčným odpočinutím". Sobotu tedy můžeme brát jako čas, kdy nám chce Bůh ukázat na způsob života, který budeme jednou prožívat i v jeho nebeském království.

Sobota je z tohoto pohledu "předobrazem věčného života". Možná bychom to také mohli vyjádřit termínem "ochutnávka". Bůh si přeje, abych každou sobotu mohl prožívat v "režimu nebes". Proto už na počátku tento den "požehnal a posvětil". Proto v Desateru radí, abychom tento den odložili všechnu všední práci a udělali si čas vychutnat atmosféru Božího království.

Desatero je smlouva, ve které Bůh něco slibuje. Slibuje, že nám pomůže, abychom mohli všech deset rad aplikovat do našeho života. Tak se můžeme dívat i na čtvrtou radu, ve které nám Bůh doporučuje, abychom se v sobotu spolehli na jeho pomoc a požehnání.

Spousta lidí dnes hledí do budoucna s obavami. Budu mít zítra práci? Uživím svou rodinu? Co když ...? Sobota je dnem, kdy se učím důvěřovat svému Bohu. Přestože tento den nepracuji, mohu být v klidu, protože Bůh slíbil, že mi požehná a postará se o mne.

Kamarád otevřel po sametové revoluci malý obchůdek na náměstí. Protože se rozhodl sobotu prožívat s Bohem, rodinou a přáteli, měl jeho obchod otevřeno jen ve všední dny. Ostatní obchodníci v okolí se na něho dívali jako na blázna. V sobotu jsou přece největší tržby. Lidé mají volno a rádi nakupují... O dvacet let později si kamarád uvědomil, že je poslední, jehož obchod na tom náměstí ještě nezkrachoval. Vnímá to jako projev onoho zvláštního sobotního požehnání.

5. Sobota u nás
Nechci dnes zůstat u teorie. Rád bych se s vámi podělil o náš způsob prožívání soboty. Protože nejlépe poznáme, jak toto Boží zaslíbení funguje, když ho sami vyzkoušíme.
Nejdříve malá vzpomínka na dobu, kdy jsme doma měli dvě malé děti. Při diskuzi s ženami, které patřily do jiného křesťanského společenství, jsem dostal otázku: "Můžeš nám popsat, jak u vás doma prožíváte sobotu? Abychom si mohly udělat představu dřív, než se rozhodneme, zda se vydáme tou biblickou cestou."
Moje odpověď zněla následovně: "Sobota u nás doma vlastně začíná už v pátek, když se začíná šeřit. Biblický den totiž už od stvoření začíná večerem – odpočinkem. A tak v době západu slunka končí naše přípravy a začíná naše sobotní relaxace. Na stole je něco dobrého, povídáme si, zpíváme, modlíme se... Také s dětmi vzpomínáme na to, z čeho jsme během celého týdne měli radost. Nakonec ještě zapálíme prskavky, na které se kluci těší možná ze všeho nejvíc.
V sobotu ráno vstáváme tak, abychom se dokázali v klidu nasnídat a vypravit na bohoslužbu, která začíná v devět hodin. Když se v poledne vrátíme, ohřejeme si jídlo, které jsme uvařili předem. Společně pojíme a pak, pokud je venku pěkně, jdeme na procházku. Když se ven jít nedá, tak buď jdeme na návštěvu, nebo naopak přivítáme návštěvu u nás doma. Nejraději zveme rodiny, které mají děti ve stejném věku, jako ty naše.
No, a když je večer, tak se se sobotou zase rozloučíme. Zpíváme, povídáme si o tom, co se nám ten den líbilo a nakonec někdo z nás poděkuje Bohu za vše krásné, co jsme spolu ten den mohli prožít."

6. Jak "pamatovat" na sobotu ?
Když jsem tehdy těm ženám vyprávěl o tom, jak vypadá naše sobota, dostal jsem otázku: "Vlastíku, a kdy uklízíte a nakupujete? To je u nás hlavní náplň soboty i neděle!"
Vzal jsem Bibli, otevřel 20. kapitolu knihy Exodus a pak jsem se jich zeptal: "Všimli jste si, jakým slovem začíná čtvrtý bod Desatera?" A pak jsem to slovo přečetl: "Pamatuj..."

Bůh sám radí, jak mohu prožít sobotu v klidu nejen od výdělečné práce, ale také od toho všeho, co je potřeba udělat pro pohodový chod naší domácnosti. Je třeba včas pamatovat na to, že v sobotu se nechceme zdržovat nakupováním, vařením nebo třeba prací na poli a zahradě.

Pokud si vše dobře naplánujeme a naučíme práci rozdělit mezi všechny členy rodiny, zakusíme první projev Božího "sobotního požehnání". V čem spočívá? Přestože na tu práci budeme mít o jeden den méně, než ostatní, nebude nám těch 24 hodin chybět.

Vzpomínám na dobu studií na brněnské technice. Jeden kantor nám s oblibou dával projekt z pátku na pondělí. V pátek na přednášce dal zadání a v pondělí chtěl odevzdat hotové dílo. Byla to od něj škodolibost, protože nám chtěl znepříjemnit víkend.

Hned, když nám to udělal poprvé, tak jsem přemýšlel, co mám dělat. Zadání bylo opravdu náročné. Protestovali jsme, že to není možné zvládnout ty tři dny, ale bez úspěchu.

Uvažoval jsem, co dělat. Mám "porušit" mé zásady ohledně prožívání "sobotního odpočinutí", nebo se spolehnu na Boží požehnání a pustím se do toho až v noci na neděli, když skončí biblický den odpočinku?

Nakonec jsem se rozhodl pro druhou možnost. Páteční večer jsem prožil "začátek soboty" s přáteli. V sobotu jsem byl na bohoslužbě a teprve večer jsem zasedl k práci na projektu. Nad ránem jsem si chvíli zdřímnul a pak pokračoval v práci. Okolo páté večer jsem byl hotov.

Tehdy jsem poprvé v životě poznal to zvláštní požehnání, které Bůh dává každému, kdo se rozhodne v sobotu čerpat výhody "nebeské akce". Od té doby jsem něco podobného zažil už mnohokrát. Podobné zážitky jsou pro mne důkazem, že sobota, sedmý den, stále nese pečeť Božího požehnání a posvěcení.

7. Jak "čerpat" sobotní požehnání ?
Zbývá nám ještě poslední otázka. Co mohu udělat pro to, aby na mně spočinulo požehnání a posvěcení, které Bůh hned na počátku vložil na sedmý den?
Touto otázkou se zabývám už dlouhé roky. Při hledání odpovědi jsem znovu narazil na zajímavá slova starozákonního proroka Izaiáše: "Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným, budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, že přestaneš hovět svým zálibám a nepovedeš plané řeči, tu nalezneš rozkoš v Hospodinu ́a já ti dovolím jezdit po posvátných návrších země a z dědictví tvého otce Jákoba tě budu živit. ́ Tak promluvila Hospodinova ústa." (Izaiáš 58,13-14)

Tento text znám už od svého dětství. Při jednom čtení jsem si všiml něčeho, co mi dřív unikalo. Izaiáš upozorňuje na nebezpečí, že mohu své prožívání soboty příliš zaměřit na vlastní osobu. Na to, že mi půjde především o to, abych se JÁ měl dobře a prožíval příjemné pocity. Ten den jsem si uvědomil, že mne tu prorok varuje před sobeckým prožíváním soboty.

Pokud chci v sobotu načerpat maximum z toho, co mi Bůh v této pravidelné "akci" nabízí, neměl bych zapomínat na sedm jednoduchých rad:
1. Udělej si dost času na osobní setkání s Bohem.
2. Udělej si dost času na rodinu a společné chválení Boha.
3. Udělej si dost času na setkání s přáteli a společné chválení Boha.
4. Přemýšlejte společně o tom, jak se jednou bude žít v nebi.
5. Přemýšlej, čím bys v sobotu udělal radost svým nejbližším.
6. Neboj se v sobotu pomáhat druhým.
7. Pokud si s něčím nebudeš vědět rady, přemýšlej, co by asi dělal Ježíš.

Sobota je zvláštní den. Bůh ji oddělil a posvětil již v ráji. Pak do života lidí vstoupil hřích a sobota pomalu upadala do zapomenutí. Bůh ji znovu připomenul, když vyvedl Židy z Egypta. Znovu je učil, aby se pro ně stala dnem, kdy budou vychutnávat zvláštní požehnání. Zvolil zvláštní způsob výuky: Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní. Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: "Man hú?" (to je: "Co je to?") Nevěděli totiž, co to je.
Mojžíš jim řekl: "To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm. Hospodin přikázal toto: Nasbírejte si ho každý, kolik potřebujete k jídlu. Každý vezmete podle počtu osob ve svém stanu ómer na hlavu."
Izraelci tak učinili a nasbírali někdo více, někdo méně. Pak odměřovali po ómeru. Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek, a kdo nasbíral málo, neměl nedostatek. Nasbírali tolik, kolik každý k jídlu potřeboval.
Mojžíš jim řekl: "Nikdo ať si nenechává nic do rána!" Ale oni Mojžíše neposlechli a někteří si něco do rána nechali. To však zčervivělo a páchlo. Mojžíš se na ně rozlítil. Sbírali to tak ráno co ráno, kolik každý k jídlu potřeboval. Když však začalo hřát slunce, rozpustilo se to.
Šestého dne nasbírali toho chleba dvakrát tolik, totiž dva ómery na osobu. Tu přišli všichni předáci pospolitosti a oznámili to Mojžíšovi. Ten jim řekl: "Toto praví Hospodin: Zítra je slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku. Co je třeba napéci, napečte, a co je třeba uvařit, uvařte. A vše, co přebývá, uložte a opatrujte do rána."
Uložili to tedy do rána, jak Mojžíš přikázal. A nezapáchalo to, ani se do toho nedali červi.
Mojžíš pak řekl: "Snězte to dnes, protože dnes je Hospodinův den odpočinku. Dnes nenajdete na poli nic. Šest dní budete sbírat, ale sedmý den je den odpočinku. Ten den nebude nic padat."
(Exodus 16,14-26)

Po celou dobu, co putovali pouští, mohli Izraelci doslova vychutnávat každou sobotu. Ten den nemuseli manu sbírat a ani ji upravovat. Bůh jim požehal už v pátek, aby se mohli sedmý den plně věnovat "čerpání sobotního požehnání".

Bůh chce dát stejné požehnání i nám. Jeho nabídka stále platí. Pokud chceš toto požehnání také, tak se zastav a dovol Bohu, aby mohl splnit to, co slíbil, když v ráji "požehnal a posvětil sedmý den".

A ještě něco. Podle Desatera bychom v sobotu neměli být sobci. Máme stejnou možnost odpočinku umožnit všem lidem, kteří jsou na nás jakkoliv závislí. Bůh totiž říká: "Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách..."

Napsáno pro seriál: "Co když Bible nelže?" První díl najdete zde.

Autor: Vlastimil Fürst | pátek 20.4.2012 20:16 | karma článku: 23.53 | přečteno: 1537x

Další články blogera

Vlastimil Fürst

Proč jsi mne opustil?

22.žalm začíná zvoláním, které každému, kdo zná příběh Ježíše Krista, připomene jeho poslední slova, pronesená na kříži. Píší o tom Matouš a Marek ve svých evangeliích.

8.11.2019 v 20:10 | Karma článku: 18.49 | Přečteno: 283 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Bože, zastav mocné své nepřátele

Opět se chci věnovat 21. žalmu. Přesto začnu citací starozákonního proroka Zachariáše. V jeho knize se totiž objevuje zvláštní Boží výrok, který nám pomůže lépe pochopit Davidova slova, která jsem uvedl i v nadpisu.

1.11.2019 v 20:10 | Karma článku: 15.78 | Přečteno: 171 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Dej si pozor na pýchu

Věčný život. Umíš si ho představit? Já vlastně ani ne, protože vše okolo mne je konečné. A ještě něco. Všude okolo sebe vidím zlo a zlo vnímám i ve svém nitru, ve svých myšlenkách i emocích.

25.10.2019 v 20:10 | Karma článku: 15.73 | Přečteno: 252 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Žehnáš víc než očekávám

Pokud jste se někdy byli podívat na návštěvu významného státníka, určitě jste si všimli, že nebyl sám. Kromě manželky a spolupracovníků se v jeho blízkosti nápadně pohybovali členové jeho ochranky. Ti měli jen jeden úkol.

18.10.2019 v 20:10 | Karma článku: 18.57 | Přečteno: 249 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vilém Ravek

Deset malých prasátek – Agatha Christie po Česku.

Po více než třech měsících intenzivního úsilí našich elitních kriminalistů byl nedávno případ zajetých selátek prasete divokého ukončen. Kdyby Agáta Christie ještě žila a bydlela v Česku, napsala by o tom skvělou detektivku.

14.11.2019 v 19:27 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 191 | Diskuse

Karel Trčálek

Doufám, že ruský velvyslanec dostal v Černínském paláci pořádný kartáč!

Protože nic jiného na Rusy neplatí než pořádný kartáč, respektive karabáč. Oni jsou na to zvyklí už od cara

14.11.2019 v 18:52 | Karma článku: 12.20 | Přečteno: 232 | Diskuse

Karel Trčálek

Lidé už dokážou rozlišit víc jak čtyřicet různých pohlaví

Podle genderových a LGBT aktivistů máme k dispozici už čtyřicet různých pohlaví a to jsme dle všeho teprve na začátku

14.11.2019 v 17:50 | Karma článku: 19.90 | Přečteno: 478 | Diskuse

Jan Ziegler

Nechme politiku a nezařízněme zbytečně naše fotbalisty

Dnes večer čeká naše fotbalisty důležitý zápas s Kosovem. Já a jistě se mnou mnozí další věří, že vyhrajeme a postoupíme na mistrovství Evropy, avšak bylo by hloupé si to pokazit zbytečnými provokacemi.

14.11.2019 v 17:15 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 249 | Diskuse

Zdeněk Hosman

Otevřená svědectví z disentu k převratu 1989

Jak dva bývalí chartisté promluvili kriticky k aktivitám disentu v minulosti, ale i k převratu v listopadu roku 1989...

14.11.2019 v 15:22 | Karma článku: 27.02 | Přečteno: 930 |

Najdete na iDNES.cz