Jako křesťan si občas kladu otázku: "Přeje si vůbec Bůh, abychom ho uctívali v nádherných chrámech?" Docházím pak k závěru, že chrám není podmínkou k tomu, abych mohl uctívat svého Boha, ale mohu ho uctívat i v chrámu, kostele nebo v modlitebně.
Pokud bychom měli dostatek času, mohli bychom se podívat, na jakých místech Bůh mluvil k člověku. Nepotřeboval k tomu chrámy a svatyně. To spíš lidé, když si uvědomili, s kým právě hovořili, měli potřebu na tom místě postavit památník.
Poté, co Bůh vyvedl Židy z Egypta, hovořil s lidmi zase na různých místech. Lidé se ho ale báli a proto požádali Mojžíše, aby s Bohem hovořil i jejich jménem. V té době si Bůh za místo rozhovorů vybral horu Sinaj. Mojžíš na této hoře strávil hodně času.
Jednoho dne ho Bůh překvapil následující prosbou: "Ať mi udělají svatyni a já budu bydlit uprostřed nich." (Exodus 25,8) Ještě větším šokem pro něj muselo být to, co uslyšel dál. Vyrůstal v Egyptě, kde viděl obrovské pyramidy i majestátné chrámy. Proto čekal, že něco podobného bude chtít postavit i Bůh, se kterým v poslední době tak často mluvil.
Jenže Bůh netouží po palácích a honosných stavbách. Dobře ví, že lidé pak obdivují nádherné památky a Boha, který je hlavní postavou chrámu, klidně přehlédnou. Díky Bibli víme, že Bůh, pán celého vesmíru, se ubytoval v malém stanu. Stačilo mu padesát čtverečních metrů. Není to zvláštní?
Otázka, kterou bychom se měli ptát, zní: "Proč stan?" Odpověď je prostá. Židé tehdy putovali a Bůh, pokud chtěl bydlet uprostřed nich, musel putovat s nimi. Protože mu na nich záleželo, tak s nimi skutečně putoval, čtyři desetiletí.
Jak je to dnes? Kde chce Bůh bydlet dnes? Apoštol Pavel napsal: "Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha?" (1.Korintským 6,19) Bůh chce dnes přebývat v mém nitru. Kdysi dávno bydlel uprostřed svého národa v malém stanu. Dnes chce bydlet i se mnou. Svatyní, ve které se chce ubytovat, je mé srdce.
Tento obraz – obraz vandrujícího Boha - se mi líbí, protože jsem sám kdysi rád vandroval. Bůh je ochotný opustit nebeský palác, aby se mohl ubytovat v centru mých emocí. Proč zrovna tam? Apoštol Jan jednou napsal: "Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm." (1.Janův 4,16)
