Má žena poslouchat muže?

        "Žena mi nemá co odmlouvat. Podle Bible má poslouchat svého muže. Ta moje to nedělá, tak jsem jí musel trochu důrazněji domluvit..." Tak nějak reagoval jeden "křesťan", když mu jeho duchovní domlouval poté, co uviděl monokly na obličeji jeho manželky.

        Mnoho mužů se domnívá, že žena musí poslouchat svého muže. Odvolávají se přitom na některé biblické texty. Jedním z nich jsou i slova apoštola Petra: "Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží."  (1. Petrův 3,1-2)

        Při čtení Bible bychom si měli dávat velký pozor na to, abychom nedělali jednu zásadní chybu. Mezi křesťany se hovoří o tom, že při čtení Bible bychom měli používat hrábě, ale někteří raději používají vidle.

        Jak je to myšleno?
Pokud čtu Bibli s hráběmi, pak se v ní snažím objevit to, co Bůh říká mně. Vnímám jeho napomenutí i povzbuzování. Beru jeho kritiku jako příležitost k mému růstu pro život v Božím království. Při čtení se snažím "hráběmi" přitáhnout vše, co je určeno pro mne a můj růst.
Při čtení s vidlemi se nedívám na sebe, ale říkám si: "Tak toto je přesně na mou manželku. Jé, a tohle na mého syna..." A pak se snažím svými "vidlemi" textem trefit toho, komu je podle mne určen.

        Pokud se muž odvolává na tento Petrův text a požaduje po své ženě naprostou podřízenost a oddanost, je to přesně ten případ čtení s vidlemi. Místo toho, aby přemýšlel nad jednáním své ženy, by se měl raději zabývat tím, co Petr radí jemu. Stačí se podívat v textu o kousek dál, kde nám mužům Petr radí: "Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet." (1. Petrův 3,7) I k tomuto textu se brzy dostaneme.

        Dnes se ale věnujme tomu, proč Petr radí ženám, aby prokazovaly svému muži patřičnou autoritu. K čemu je to dobré? Znám spoustu manželských párů, kde ona vždy hraje prim. O všem rozhoduje, drží kasu, vše domlouvá a manželovi málem plánuje i čas, kdy si může pustit fotbal... A pak se diví, když se jednoho dne sbalí a odstěhuje se k té chudince, která není schopná ani držet kasu a dokonce se manžela raději zeptá, na co má zrovna dnes chuť k večeři...

        Muž netouží po tom, aby měl doma druhého chlapa v sukni. Přeje si mít doma bytost, která mu dává najevo, že ho potřebuje, protože právě v jeho náručí se cítí bezpečná. Muže potěší, když mu jeho žena dá najevo, že ji v něčem převyšuje a umí něco, co by ona nikdy nedokázala.
        Petr je dobrý manželský poradce. Proto ženám radí, aby daly mužům to, co nejvíc potřebují. Pocit, že jsou rozhodujícím činitelem v rodině. Pocit, že bez nich by rodina nebyla úplná. Pocit nenahraditelnosti. Nakonec, dobrého otce i manžela nikdy nikdo nenahradí.
        Muž, který tohle dostává, pak rád zase dává to, co potřebuje žena.

        U žen, které jsou křesťanky, má Petrova rada ještě jeden rozměr. Každý křesťan touží po tom, aby byl jednou v Božím království se všemi svými nejbližšími. Stejné přání má i žena, jejíž muž zatím neobjevil krásu křesťanství. Petr konstatuje, že ženin "čistý život v bázni Boží" je víc, než tisíc kázání.

        Bible radí ženě, aby svého muže poslouchala a prokazovala manželovi náležitou úctu. A co radí mně jako muži? Mám udělat maximum pro to, abych to své ženě usnadnil. Aby mne neposlouchala ze strachu, ale z lásky.