Vzpomínám si na dobu, kdy jsem rád chodil do antikvariátu. Vždy jsem tam našel zajímavé knihy, které bych v kterémkoliv tehdejším knihkupectví hledal marně. A také jsem tam často sehnal Bibli, která byla v předešlém režimu dost dlouho nedostatkovým zbožím.
Mnoho křesťanů dnes přemýšlí o tom, proč mají Češi takový odpor k církvi i ke křesťanství. Apoštol Petr napsal: "A mnozí budou následovat jejich nezřízenost a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení. Ve své hrabivosti budou vám předkládat své výmysly, aby z vás těžili.
Soud nad nimi je už připraven a jejich zhouba je blízká." (2. Petrův 2,2-3)
Co je hlavním problémem křesťanství? Nedostatek skutečných křesťanů. Pán Ježíš prohlásil: "Víte, že vládcové panují nad národy a velicí je utlačují.
Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem.
Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil, a dal svůj život jako výkupné za mnohé." (Matouš 20,25-28)
Co dnes vnímá člověk, který se začne zajímat o křesťanství? Lidi, kteří slouží podobně, jako to dělal jejich spasitel? Ano, znám mnoho takových lidí. Jenže o těch se nemluví v televizi a ani nepíše v novinách a na internetu.
Křesťanství je nejčastěji zmiňováno ve spojitosti s pedofilií mezi kněžími a pak ještě s restitucemi církevního majetku. Těmto dvěma tématům je věnována většina zpráv o křesťanství.
Je pravda, že občas můžeme v televizních zprávách zahlédnout i pozitivní zprávu o dění v křesťanství. Co si ale asi pomyslí člověk, který uvidí papeže v papamobilu s neprůstřelnými okny, když chvíli předtím četl v Bibli: Když se ubírali cestou, řekl mu kdosi: "Budu tě následovat, kamkoli půjdeš."
Ale Ježíš mu odpověděl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil." (Lukáš 9,57-58)
Mahátma Gándhí prý prohlásil: "Stal bych se křesťanem, kdybych nepoznal křesťany." To je smutné konstatování.
Co s tím? Začneme teď vyhledávat a označovat křesťany, kteří jsou ostudou křesťanství? Určitě bychom takové našli. Ukázali bychom na ně prstem a možná by se nám ulevilo, protože my takoví, naštěstí, nejsme.
Při čtení Petrových slov o těch, kteří jsou ostudou křesťanství, mne pár jmen napadlo. Jenže pak jsem si uvědomil, že jdu špatným směrem. Neměl bych se tolik dívat okolo sebe, ale raději do zrcadla. Nejsem já sám ostudou křesťanství? Kolik lidí jsem odradil od Krista, když v mém jednání nevnímali Boží lásku a Ježíšovo milosrdenství? Určitě by se takoví našli.
Také apoštol Pavel měl podobný problém jako já. Co s minulostí, která se nám nevyvedla? Máme se až do smrti trápit tím, že jsme zklamali? Pavel napsal, co udělal se svou minulostí: "Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši." (Filipským 3,13-14)
Pavel vyznal své hříchy Bohu. Přijal z jeho rukou odpuštění, a proto také mohl napsat následující ujištění: "Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi." (2. Korintským 13,11) Ježíš nabízí odpuštění a také sílu k nápravě. Přijmeme-li jeho nabídku, získáme znovu vnitřní pokoj i novou radost ze života.
