Jenže v Bibli vystupují i jiní andělé. Petr se o nich zmiňuje v souvislosti s Božím soudem: "Vždyť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do temné propasti podsvětí a dal je střežit, aby byli postaveni před soud." (2. Petrův 2,4)
Propast je v Bibli obrazem něčeho zlého. Pro člověka je to často symbol konce. Sestoupit do propasti znamená v biblické mluvě vlastně smrt, jak o tom píše autor 71. žalmu:
"Ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení
a zase mi život vracíš
a z propasti země přivádíš mě nazpět." (Žalm 71,20)
Otázkou je, jak je to s anděly. Co to pro ně znamená, když jsou svrženi "do temné propasti podsvětí"? Mohou také ztratit svobodu? Může se jim stát, že přijdou o svou schopnost létat? Mohou mít "polámaná křídla", jak o tom ve své písni zpíval Karel Kryl?
Trochu více světla do této záhady přináší apoštol Jan, kterému Bůh ve viděních ukázal budoucnost nejen světa, ale celého vesmíru. Vše, co viděl, zaznamenal v knize Zjevení. V ní také napsal: "Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz.
Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn.
Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud..." (Zjevení 20,1-4)
Bible často používá termín "duchové ďábelští". Satan – ďábel i andělé, kteří se přidali na jeho stranu, jsou tedy duchovní bytosti. Mají jiné tělo, než máme my. Nejsou z masa a kostí. Mají tělo, které je stvořeno pro život "v nebi".
Dnes se nám může zdát, že zlo nemá žádné hranice. Jako by mu Bůh dával zelenou a nijak ho neomezoval. Díky tomu dnes spousta lidí nevěří na nějakou Boží spravedlnost. Proto věří, že jsou nepostižitelní.
Petr nás svými slovy vyvádí z omylu. Anděly, kteří se vzbouřili proti Boží vládě, čeká soud. Jak tento soud dopadne? Podívejme se ještě jednou do knihy Zjevení: "Viděl jsem, jak vystoupili po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a město, které miluje Bůh. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je.
Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok..." (Zjevení 20,9-10)
Padlí andělé budou zničeni ohněm, stejně jako jejich vůdce – ďábel. Zemřou smrtí, ze které už nebude vzkříšení. Jan ale vidí i jinou skupinu – vidí lidi, kteří svůj osud vložili do Božích rukou. O nich může napsat: "A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." (Zjevení 21,1-4)
Nebe - něco, co si ani pořádně neumím představit. Přesto se těším, až mi Bůh utře poslední slzu z mých očí.
