V té chvíli se můj hostitel zarazil, chvíli mlčel. Pak se zeptal: "Jak mohou být takoví lidé ve vaší církvi? Copak nevíte, co je XY zač?" Byl jsem tehdy mladý, nezkušený a tak jsem nevěděl, co odpovědět. Dnes bych asi vzal Bibli a přečetl v ní slova apoštola Petra: "Ti lživí učitelé však jako nerozumná zvířata, určená od přírody za kořist a na porážku, rouhají se tomu, co neznají; zahynou ve své zkaženosti a dostanou odplatu za svou nepravost. Je jim požitkem vyhledávat i ve dne rozkoš; poskvrnění a hanební oddávají se prostopášnosti, když s vámi hodují.
Oči mají plné cizoložství a nepřestávají hřešit, svádějí nepevné duše, srdce mají vycvičené v hrabivosti; jsou to synové prokletí." (2. Petrův 2,13-14)
I mezi křesťany se najdou lidé, které apoštol Petr nazývá "syny prokletí". Smutné je, že je můžeme najít i mezi těmi, kteří by měli vést církev. Místo toho se věnují vlastnímu prospěchu a požitkům.
S něčím podobným se setkáváme i v evangeliích. V té době to byli mnozí zákoníci, o kterých musel Ježíš prohlásit: "Varujte se zákoníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích, o přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách. Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud." (Marek 12,38-40)
"Synové prokletí" mezi Božími dětmi. Dost děsivá představa. Přesto bychom s touto realitou měli počítat. Apoštol Pavel si na své poslední misi zavolal starší jednotlivých sborů v okolí Efezu. Věděl, že se už na této zemi nikdy neuvidí a tak se na ně obrátil s výzvou a varováním: "Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna.
Vím, že po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu.
Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem se slzami v očích po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu. Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni." (Skutky 20,28-32)
Přestože je církev dar od Boha, čas od času se stává, že se v ní můžeme setkat se "syny prokletí". Tito draví vlci už dávno vzdali naděje na Boží království. Ví, že skončí v ohnivém jezeře. Podobně jako ďábel touží po tom, aby je do tohoto místa konečného zmaru doprovázelo co nejvíc lidí. Podívejme se, jak výstižně jejich počínání popsal Ježíš: "Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít." (Matouš 23,13)
Mezi lživé učitele se můžeme lehko dostat i my. Jak se bránit tomuto nebezpečí? Připomeňme si příběh z Ježíšovy doby: Sedl si naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho.
Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák.
Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám, tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala, co měla, všechno, z čeho měla být živa." (Marek 12,41-44)
Problémem "synů prokletí" je jejich hamižnost a sobectví. Proto ochranou před tímto nebezpečím může být i nesobecké dávání. Tak to udělala ona chudá vdova. Že bychom si z ní vzali příklad?
