Zarážející je, že tito lidé se většinou rekrutují z křesťanů, kteří pochopili Boží nabídku a možná ji i na nějaký čas přijali, ale nakonec u nich zvítězila touha po "rozkoši tohoto světa" a tak Boha zase opustili. Podívejme se, co k jejich charakteristice Petr ještě přidává: "Jestliže tedy ti, kdo poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, znovu se do nich zapletou a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začátky. Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno." (2. Petrův 2,20-21)
Smutný konec lidí, kteří začali tak nadějně. Petr píše, že jejich konec bude horší, než začátek. Mám takový dojem, jako by tu měl Petr na mysli slova Pána Ježíše, který ve svém kázání popsal osud lidí, kteří nejprve pozvou Boha do svého srdce, ale pak si to rozmyslí a nakonec ho tam nepustí.
Pokud se chce někdo zbavit posedlosti démony, pak je jeho jedinou šancí vpustit do svého srdce Ježíše, před kterým všichni padlí andělé prchají. Pokud si to s tím pozváním Ježíše do svého srdce někdo rozmyslí, pak se v jeho životě naplní Ježíšův výrok: "Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: `Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel. ́ Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený.
Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky." (Lukáš 11,24-26)
Petr byl Žid. Žid by se nikdy nedotkl vepře a bál se i dotyku psa. Obě dvě zvířata jsou totiž podle Mojžíšova zákona "nečistá". Každý kdo se dotkl něčeho "nečitého", se sám stával "rituálně nečistým" a ten den nemohl jít do chrámu a ani do synagogy.
Ježíš vyprávěl svým posluchačům příběh o marnotratném synu. Ten odešel z domova s dědictvím, které brzy utratil a pak se dostal do problémů: "A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával." (Lukáš 15,14-16)
Být pasákem vepřů, to byla pro Žida velká potupa. Byl vlastně neustále "rituálně nečistý" a tak se trvale nemohl účastnit bohoslužeb. Pro každého Žida to byla ta nejhorší představa, jakou si dokázal představit.
Do této situace Petr ve svém dopise napíše o lživých učitelích: "Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: `Pes se vrátil k vlastnímu vývratku ́ a umytá svině se zase válí v bahništi." (2. Petrův 2,22) To je hodně drsný výrok. Je to podobné, jako byste černochovi řekli, že je negr.
Není dobré si zahrávat s hříchem. Každý, kdo to dělá, riskuje, že jednou skončí jako "pes", který "se vrátil k vlastnímu vývratku" nebo jako "umytá svině", která "se zase válí v bahništi". I když nejsme Židé, myslím, že ani pro nás to není zrovna voňavá představa.
Jak se bránit takovým koncům? Petr o tom psal v úvodu svého dopisu, který jsme už četli: "Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete. Tak se vám široce otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista." (2. Petrův 1,10-11)
Mám dvě možnosti. Mohu se jako svině válet v bahništi, nebo se rozhodnu vstoupit otevřenou bránou "do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista." Asi tušíte, kterou možnost jsem si zvolil. Přeji si, abyste zvolili stejně jako já.
