V dobách minulých lidé doma raději ani nenechávali žádné cennosti, a raději je zakopali ve sklepě nebo někde na zahradě. I tak se stávalo, že o své cennosti přišli.
Zloději většinou využívají momentu překvapení. Nedávno jsem v jednom obchodě zažil situaci, kdy dvě malé děti spustily povyk, jejich matka se je snažila utišit. Snažily se tak odlákat pozornost ochranky od otce, který s nejstarším dítětem zatím kradl.
Apoštol Petr věnuje závěr svého dopisu Božímu soudu. Ty, kdo činili zlé věci, čeká zánik. Naopak ti, kteří přijali Boží pozvání do nebeského království, se už teď mohou těšit na věčný život v dokonalém prostředí bez hříchu a zla.
Den Božího soudu je před námi. Petr o něm píše: "Den Páně přijde jako přichází zloděj.
Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud." (2. Petrův 3,10)
Proč Petr používá přirovnání začátku Božího království ke zloději? Proč raději nepoužije něco pozitivnějšího? Neznevažuje tímto přirovnáním myšlenku nebeské říše?
Petr tu jen připomíná slova Pána Ježíše. Při vyprávění o svém návratu vyzval své učedníky: "Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.
Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu.
Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.
Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas podával pokrm, který služebník je věrný a rozumný? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.
Když si však špatný služebník řekne: `Můj pán nejde ́, a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci, tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů." (Matouš 24,42-51)
Když Ježíš říká, že přijde jako zloděj, nechce tím v žádném případě říci, že jeho příchod přehlédneme. Spíše nás chce upozornit na nebezpečí, že nás může zaskočit. Podobnou myšlenku Ježíš přináší i v podobenství o desíti družičkách. Pět z nich to nezvládlo a přišly o možnost účasti na svatbě, na kterou se tolik těšily.
Satan se snaží odpoutat naši pozornost od toho, co je v našem životě nejdůležitější – od očekávání a přípravy na setkání s Ježíšem. V dnešní době máme spoustu možností. Můžeme se věnovat kariéře, byznysu, zábavě... Připomíná mi to setkání Ježíše a ďábla na poušti: Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět."
Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: `Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat. ́" (Matouš 4,8-10)
Mám jen dvě možnosti. Mohu se klanět ďáblu. Nabízí mi celý svět. Díky Bibli ale vím, že toto klanění končí smrtí. Druhou možností je klanění se Bohu. Uctívání Boha má zvláštní konec – nikdy nekončí. Bůh mi dá možnost v něm pokračovat celou věčnost.
Ježíš přijde jako zloděj. Spoustu lidí jeho příchod překvapí a nepříjemně zaskočí. Budou ale i takoví, kteří ho budou čekat. Chci být mezi mini.
