Večerní začíná mohutný sbor všech ptačích hlasů. Zpočátku zpívají všichni. Pak ale postupně jeden za druhým ochabují. Po několika minutách přechází mohutný chór v kvintet, kvartet, trio, duo. Končí sólem, ale i to nakonec umlká. A pak je ticho. A celkový dojem na posluchače? Padá na něj stín strachu a možná i beznaděje. Snad strach, zda se dočká nového rána a uvidí ještě východ slunce.
A ta ranní písnička? Začíná ještě dlouho před východem slunce. Je pravým opakem večerní skladby. Nejdříve uslyšíte hlas jednoho zpěváčka, toho největšího optimisty, který se už nemůže dočkat rána. K němu se pak postupně přidávají další, až nakonec zpívá celá příroda. S radostí a nedočkavostí očekává první paprsky slunce. Z posluchače padá stín, který zůstal z předcházejícího večera.
V žalmu 96 je pro nás zachycena následující výzva: "Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země!" (Žalm 96,1) Výraz "celá země" zahrnuje také mne a tebe. Nejen ptáci, ale i ty a já máme zpívat. Jakou píseň zpíváme? Ranní či večerní? Co vidí lidé v našem životě? Strach? Beznaděj? Nebo nedočkavost, s níž očekáváme "východ slunce", jímž je pro nás návrat Ježíše Krista na naši Zemi?
V jiném Žalmu čteme: "Dobré jest oslavovat Hospodina..." (Žalm 92,2 KP) Oslavujme jej. Nejen slovy, ale i životem.To bude ta nová píseň, zvěstující příchod nového dne, dne bez konce. (Napsáno pro časopis Znamení doby 1/1987)
