Po několika dnech dostal návštěvu. Jeho kamarád, který pracoval v muzeu jako restaurátor, se mu smál. Považoval těch deset liber za vyhozené peníze. Když si ale obraz pozorně prohlédl, něco se mu na něm nezdálo a tak ho vzal do laboratoře. Už po prvních zkouškách bylo jasné, že na plátně jsou dvě vrstvy barev. Podle restaurátora byl autorem skryté malby slavný Rembrant van Rijn, holandský malíř 17. století. Mohl se však mýlit.
Nyní záleželo na majiteli, jak se rozhodne. Když dovolí, aby byla sňata horní vrstva, stane se možná majitelem obrazu, jehož cena bude vyjádřena šestimístným číslem. Může se ale stát, že spodní malba nebude mít cenu ani těch desíti liber... O tom, jak tento příběh dopadl, se můžete přesvědčit v londýnském muzeu, kde se dnes chlubí obrazem, pod nímž visí štítek: Rembrant van Rijn – 1642.
Tento příběh nám vyprávěla naše učitelka.
V Bibli je příběh, který se tomu našemu velice podobá. Začátek je zaznamenán v Genesis 1,27: "Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil."
Člověk je tím obrazem nesmírné ceny. Přichází však Stvořitelův nepřítel a přes původní dílo maluje svou podobu. O tom můžeme číst v Genesis 3,1-7: Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"
Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.
Adam s Evou poznali, že se něco změnilo. Obraz Stvořitele zmizel. Překryl jej jiný – obraz svůdce. Jak vypadá? V časopise Mladý svět otiskli před léty tuto zajímavost: Na jedné kleci v newyorské zoo je nápis: "Nejnebezpečnější zvíře na světě!" Každý, kdo je zvědavý, co je to za zvíře, pozná sám sebe. V kleci je umístněné zrcadlo. Z nositele Božího obrazu se stal nebezpečný tvor.
Bůh mohl své dílo, Adama a Evu, okamžitě zničit. Neudělal to. Připravil plán, jak vzácné dílo obnovit. Poslal na svět svého syna, Ježíše Krista, nebeského restaurátora. On jediný v nás může najít ztracený Boží obraz a obnovit ho k původní kráse.
Každý svým životem představujeme nějaký obraz. Možná ten náš dosud neměl cenu ani těch desíti liber. Nezáleží však na naší minulosti. Ta tvoří vrchní bezcennou vrstvu – obraz svůdce. Pokud chceš, Ježíš ji dovede smýt. On nikoho neodmítne.
Ani v závěru svého pozemského života nebyl jiný. Spolu s ním umíral na popravišti zločinec. V posledních okamžicích před smrtí tento odsouzenec pochopil bláhovost svých činů. Přiznal, že si zaslouží smrt. Zástup okolo křížů touto troskou opovrhoval. Ježíš ne. Pod vrstvou minulosti viděl původní dílo Stvořitele. Dal umírajícímu šanci. Ten se jí chopil, a proto jej Ježíš mohl ujistit, že s ním bude v ráji.
Možná si myslíš, že tvůj život nemá cenu. P okládáš se za bezcennou malbu. Bible radí, abys plátno svého života svěřil Ježíši Kristu, nebeskému restaurátorovi. Běž k němu. On sám říká: "Kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven." (Jan 6,37)
Když to uděláš, staneš se znovu jedním z mistrovských pláten nebeského Otce.
(Napsáno pro časopis Znamení doby 1/1988)
