Těžké dilema

Ve chvíli, kdy umírá Saul i se svými třemi syny, má David úplně jiné starosti. Vše ale začalo ještě před bitvou, která se pro Saula stala osudná. Původně se jí měl zúčastnit i David se svými muži.

Do bitvy s Izraelem
David v té době bydlí se svou rodinou i svými přáteli ve městě Siklag, které dostal od Akíše, který byl králem pelištejského města Gat. Uzavírají spolu spojenectví, díky kterému může David se svými muži žít v bezpečí před králem Saulem. V této době se živí loupežnými výpravami proti Gešúrejcům, Girzejcům a Amálekovcům, kteří sídlí směrem na jih, až k hranicím Egypta.
Pak se Pelištejci rozhodli, že budou bojovat se Saulem. Akíš chce, aby se David přidal k jeho vojsku. David naoko souhlasí, ale uvnitř prožívá strašné dilema. Díky tomu, že nedůvěřoval Hospodinu teď stojí před volbou: "Co bude menší zlo? Když zradím Akíše, který mi důvěřuje a chová se ke mně přátelsky? Nebo mám bojovat proti svému lidu, kterému mám v budoucnu vládnout?"
David si neví rady. Uvědomuje si, že si to způsobil sám. Prosí Hospodina, aby mu odpustil hřích nedůvěry a pomohl mu najít východisko z této pasti, do které se sám chytil.

David s námi nepotáhne
Akíš přijíždí i s Davidem na místo, kde se formuje pelištejská armáda. Ostatní knížata se diví, co mezi nimi dělá muž, který před léty porazil obra Goliáše. Akíš jim říká: "Vždyť je to David, služebník izraelského krále Saula, který je u mne už rok, ba léta. Neshledal jsem na něm nic zlého ode dne, kdy odpadl od Saula, až dodnes."⁽¹⁾
Je svolána porada všech pelištejských velitelů. Rokují o tom, co s Davidem. Nakonec zazní: "Pošli toho muže zpět, ať se vrátí tam na své místo, které jsi mu určil. S námi ať do boje netáhne, aby se v boji nestal naším protivníkem. Čímpak by se více svému pánu zalíbil, než hlavami těchto mužů? Cožpak to není David, kterého opěvovali v tanečním reji: »Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce«?"⁽²⁾
Král Akíš nakonec musí souhlasit s většinou. Jde to vysvětlit Davidovi: "Jakože živ je Hospodin, ty jsi přímý a tvé vycházení a vcházení u mne v táboře se mi líbí. Neshledal jsem na tobě nic zlého ode dne, kdy jsi ke mně přišel, až dodnes. Ale nelíbíš se knížatům. Vrať se tedy pokojně zpátky, aby ses nedopustil něčeho, co pelištejská knížata považují za zlé."⁽³⁾ Netuší, jaký kámen v té chvíli padá Davidovi ze srdce.

Vypleněné město
David se vrací domů a spolu s ním i jeho šest set bojovníků. Když se blíží k Siklagu, už z dálky vidí kouř. Tuší, že se stalo něco zlého. Město nacházejí vypálené a vypleněné. Nejsou v něm ani jejich ženy, ani děti.
"Oněmělí hrůzou a ohromením, zírali David a jeho muži na doutnající trosky. Když si pak tito bitvami otrlí válečníci uvědomili rozsah hrozného zpustošení, dali se do hlasitého pláče a plakali až do úplného vysílení.
David opět pocítil následky nedostatku víry, který ho vedl k tomu, že se usadil mezi nepřáteli Boha a Božího lidu. David Amálekovce provokoval svými výpady proti nim. Byl si příliš jist svým bezpečím uprostřed nepřátel, že nechal město nestřežené. "⁽⁴⁾
Emoce pracují na plné obrátky. Všichni bojovníci jsou zdrceni. Jejich ženy a děti jsou pryč. Stanou se z nich otroci... Bolest je tak silná, že kohosi napadá, aby svého vůdce ukamenovali. Jednu chvíli to skutečně vypadá, že to bude jeho konec.
David se ale vzpamatuje jako první. Zavolá si kněze Ebjátara a pošle ho pro efód. Pak se David ptá Hospodina: "Mám pronásledovat tu hordu? Dostihnu ji?"⁽⁵⁾ Bůh mu hned odpoví: "Pronásleduj! Jistě dostihneš a jistě všechny vysvobodíš."⁽⁶⁾
________________
⁽¹⁾1.Sam.29,3; ⁽²⁾1.Sam.29,4-5; ⁽³⁾1.Sam.29,6-7; ⁽⁴⁾Na úsvitu dějin str.339; ⁽⁵⁺⁶⁾1.Sam,30,8;