Princ prokáže neuvěřitelnou mazanost. Svým sluhům přikáže: "Hleďte, Jóab má díl pole vedle mého a má tam ječmen. Jděte a vypalte jej."(5) Hned nato přichází Jóab, aby si s Abšalómem vyříkal, co to má znamenat. Nakonec se opět dohodnou na spolupráci. Generál se za prince znovu přimlouvá a David nakonec svého syna přijímá ve svém paláci.
Jedním z míst, kde se často objevuje, je městská brána, kde stávali ve frontě lidé, kteří hledali spravedlnost u krále. Princ s nimi rád rozmlouvá. Rád pak dodává: "Kdybych já byl ustanoven v zemi soudcem, zjednal bych spravedlnost každému, kdo by ke mně se svým sporem a právní záležitostí přišel."(6) Na stranu Davidova syna se přidává stále více lidí.
Abšalóm ale dělá vše v tajnosti, tak aby o tom jeho otec neměl ani sebemenší tušení a daří se mu to. Pracuje stejnou metodou, kterou v nebi kdysi dávno zvolil ďábel. Prochází Jeruzalém a našeptává lidem myšlenky, které je připravují na chvíli, kdy začne jeho povstání.
David utíká z Jeruzaléma
Jednou ráno se princ probudí s myšlenkou, že přišel den D. Oznámí králi, že odchází do Chebrónu. Král nic nenamítá, protože nemá ani potuchy, co jeho syn chystá. Princ posílá vzkaz předákům všech Izraelských kmenů: "Jakmile uslyšíte polnici, provolejte: Abšalóm se stal v Chebrónu králem!"(7)
Na svou cestu do Chebrónu přibral dvě stě významných Izraelců, kteří netuší, co se stane. Když jsou na místě, princ vydá povel trubačům, aby začali troubit. Ze všech stran se najednou ozývá volání: "Ať žije Abšalóm, náš nový král!"
O všem se brzy dovídá i David. Najednou mu dochází, co hrozí. Nechce, aby se bojovalo a prolévala krev v Jeruzalémě. Má toto město pokoje rád, a proto svým nejbližším dává povel k opuštění domova.
Šimeí plive jed
Navečer vychází z městské brány David se svou rodinou a osobní gardou. Chtějí se k němu připojit i kněží, vedeni veleknězem Sádokem, s truhlou smlouvy. David jim to rozmlouvá a tak se vracejí do svatostánku.
Spolu s králem chce odejít i jeho zkušený a věrný rádce Chúšaj Arkijský, ale i jeho posílá vladař nazpět. David mu vysvětluje mu, že potřebuje mít někoho moudrého a vlivného poblíž Abšalóma. Tuší, že Chúšaj dokáže zpomalit pronásledování.
Pak se snaží poslat nazpět i členy své osobní gardy. Tvoří ji pohané, kteří díky Davidovi přijali víru v Hospodina. Volá si Ítaje Gatského, jejich velitele, ale ten jeho návrh rázně odmítá: "Jakože živ je Hospodin a jakože živ je král, můj pán, kdekoli bude král, můj pán, ať mrtev nebo živ, tam bude i jeho otrok."(8)
Karavana jde dál, i když se už pomalu začíná stmívat. V té chvíli jde proti nim Šimeí, Saulův vnuk. Hází po nich kamení a křičí: "Táhni, táhni, vrahu, ničemníku! Na tebe Hospodin obrátil všechnu krev Saulova domu. Na jeho místě stal ses králem, Hospodin však dal království do rukou tvého syna Abšalóma. To máš za všechno to zlo, vždyť jsi vrah!"(9)
Jeden z Davidových mužů ho chce zabít, ale král mu to zakazuje. Jen pronese: "Hle, můj syn, který vyšel z mého lůna, ukládá mi o život. Oč větší důvod má k tomu ten Benjamínec! Nechte ho, ať zlořečí, neboť mu to nařídil Hospodin. Snad Hospodin pohlédne na mé ponížení, snad mi Hospodin za to jeho dnešní zlořečení odplatí dobrem!"(10) Lidé doprovázející Davida tomu sice nerozumí, ale respektují jeho slovo a jdou dál.
______________
(5)2.Sam.14,30; (6)2.Sam.15,4; (7)2.Sam.15,10; (8)2.Sam.15,21; (9)2.Sam.16,7-8; (10)2.Sam.16,11-12;
