Sčítání lidu
David je zase ve svém paláci. Jednoho dne dostává nápad. Posílí své vojsko, zavede povinnou vojenskou službu. K tomu ale potřebuje znát počet mužů, kteří jsou schopni nastoupit do boje.
Dává příkaz, aby byl proveden součet Izraelských mužů. Všichni mu to rozmlouvají, ale on tvrdohlavě trvá na svém. Úkolem pověřuje své vojenské velitele, kteří nakonec, ač neradi, uposlechnou.
Když je sčítání provedeno, David zjišťuje, že by mohl do boje povolat více jak jeden a půl milionu Izraelských mužů. Dělá mu to dobře. Skoro má pocit, že už by to zvládl sám, bez Hospodinova požehnání a ochrany.
V té chvíli k němu přichází prorok Gád a oznamuje mu, že ho za to Bůh potrestá. Trest si může vybrat sám: "Tři roky hladu, nebo tři měsíce být ničen protivníky a stíhán mečem nepřátel, anebo po tři dny Hospodinův meč, totiž mor v zemi, a Hospodinův anděl bude šířit zkázu po celém izraelském území. Nuže tedy, co mám vyřídit tomu, který mě poslal?"(1)
Vladař volí třetí možnost. Mor pak během jednoho dne zabil sedmdesát tisíc královských vojáků. Bůh mu chce ukázat, že není správné se spoléhat na lidskou sílu. Dnes tu je, zítra ale může být vše jinak.
David přijímá trest, ale současně prosí Hospodina, aby kvůli němu neumírali nevinní: "Hospodine, je to má vina. Trestej mne." Král poznává, že jeho rozhodování ovlivňuje životy všech lidí v jeho království. A špatné rozhodnutí může dokonce zabíjet. Znovu v pokoře prosí Hospodina, aby se stal jeho poradcem.
Šalamoun králem
"Jak ten čas letí", říká si David, když oslaví své sedmdesátiny. Poznává, že už není schopen dál kralovat, a tak se chystá předat svůj trůn Šalamounovi. Tak si to přece přeje Hospodin.
Všichni ale jeho plánem nadšeni nejsou. Jóab se spolu s knězem Ebjátarem přidává na stranu Adónijáše, staršího Davidova syna. Ten, přestože dobře ví o tom, jaká je Boží vůle, chce trůn pro sebe. Proto připraví vše pro svou korunovaci.
Plány jim ale zhatí kněz Sádok spolu s Bat-šebou. Když se doví o plánech spiklenců, požádají Davida, aby okamžitě předal vládu Šalamounovi. Ten je korunován jen malou chvíli před tím, než má být králem prohlášen Adónijáš.
Největší poklad
Starý král předává svému synu korunu, žezlo i trůn a mladý Šalamoun se ujímá vlády. Otec Šalamounovi předává i plány na stavbu chrámu. Ve skladech je nachystán materiál pro stavbu budovy i pro její vybavení. Dřevo, kámen, železo, měď, stříbro i zlato a drahokamy. David myslel na vše, aby se Šalamoun mohl rychle pustit do stavby.
David má ale ještě jeden poklad, ten nejcennější. Složil nové žalmy, které mají poprvé zaznít při vysvěcování chrámu. Sestavil i celou slavnostní liturgii, a tak zatímco bude probíhat stavba, kněží a levité se budou moci připravovat na svou službu v novém chrámu.
Loučení
Když David předal Šalamounovi vše, co připravil, začíná se loučit se svou rodinou. Jako posledního volá Šalamouna. Ví, jak těžké je vládnout. Sám zakusil, jak je snadné podlehnout pýše. Proto svému synu radí: "Odcházím cestou všeho pozemského. Ty však buď rozhodný a mužný. Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh: Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Mojžíšově, a tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoli.
A Hospodin splní své slovo, které mi dal: »Budou-li tvoji synové dbát na svou cestu tak, aby chodili přede mnou věrně celým srdcem a celou duší, nebude z izraelského trůnu vyhlazen následník z tvého rodu.«"(2)
David umírá a Izraelský kronikář napíše: "I ulehl David ke svým otcům a byl pohřben v Městě Davidově. David kraloval nad Izraelem po dobu čtyřiceti let. V Chebrónu David kraloval sedm let, v Jeruzalémě třiatřicet let.
Šalamoun dosedl na trůn svého otce Davida a jeho království se velmi upevnilo."(3)
Umírá král, na kterého budou Židé vzpomínat až do konce světa. Vlády se ujímá jeho syn. Dalšími dějinami Izraele se budeme věnovat zase někdy v budoucnu. I ony totiž stojí za to, abychom si z nich vzali ponaučení.
Davidovou smrtí končí nejslavnější část dějin Izraele – Božího lidu. Lidu, který z generace na generaci předával informaci, že jsme Božími dětmi, které nemají svůj původ v ZOO, ale v zahradě Eden – v ráji.
Byl to Hospodin, kdo stvořil člověka.
Byl to Hospodin, kdo povolal Noého, aby lidstvo přežilo potopu světa.
Byl to Hospodin, kdo si zvolil Abrahama jako praotce svého vyvoleného lidu.
Byl to Hospodin, kdo vyvedl Židy z Egypta.
Byl to Hospodin, kdo žehnal, když Hebrejové žili podle jeho zákonů.
Byl to Hospodin, kdo svůj lid trestal, když sloužili zlu.
Hospodin je stále stejný.
Hospodin chce vést i tebe.
Hospodin ti chce žehnat.
Chceš?
Tak mu to dovol.
__________________
(1)1.Paralipomenon 21,12; (2)1.Královská 2,2-4; (3)1.Král.2,10-12;
