Šalomoun píše poslední odstavec knihy, v níž se s námi pokouší podělit o to nejlepší, co získal díky své moudrosti a dlouhému pozorování lidí. Popisuje, co zjistil, když se rozhodl hledat smysl života a věčné štěstí bez Boha. Není to optimistické čtení. Vždy, když si už myslí, že konečně našel něco smysluplného, musí konstatovat, že i to je jen marnost nad marnost.
Teď je na konci knihy a chce sdělit poslední, nejdůležitější myšlenku a vlastně i souhrn celé knihy:
"Na závěr vyslechni souhrn všeho:
Boj se Boha a zachovávej jeho přikázání.
Jenom tak budeš celým člověkem.
Bůh nade vším vyřkne soud.
Bude soudit věci tajné -
a to dobré i zlé." (Kazatel 12,13+14)
Co je smyslem celé knihy? Pochopit, že bez Boha nikdy nemohu najít věčnost. Poslední slovo ohledně mé věčnosti má právě Bůh. On je soudcem, který u každého z nás vynese definitivní ortel.
V těch slovech je ukryto ještě něco, co bychom neměli přehlédnout. Spousta lidí se zastaví u rady: "Boj se Boha a zachovávej jeho přikázání." Dál už nečtou, protože tato slova považují za nepřiměřený zásah do své osobní svobody. Šalomoun ale pokračuje dál a říká, proč má Stvořitel v mém životě hrát tak důležitou roli: "Jenom tak budeš celým člověkem." Jinými slovy: "Pokud chceš žít bez Boha, můžeš. Bude to ale jen živoření. Nikdy nepocítíš skutečné štěstí, pro které jsi byl stvořen!"
Český ekumenický překlad říká: "Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí." To je závažné konstatování. Na mém vztahu k Bohu a k jeho radám závisí vše, co mám. Na tom, jak se postavím ke Stvořitelovým přikázáním, stojí a padá vše, co má v mém životě skutečnou hodnotu.
Šalomoun tu píše o něčem, co lze jen stěží předat slovy. Je to poznání, které přináší důvěrný vztah s Bohem. Poznání, že Boží přikázání nejsou napsána k tomu, aby mne omezovala, ale mají mne chránit před zbytečnými problémy. Zachovávání přikázání můj život neochuzuje, ale naopak obohacuje. Pokud mám správný vztah k Bohu a jeho vůli, jsem podle Šalomouna "celým člověkem."
V obýváku mého kamaráda visel zvláštní obraz. Líbil se mi, ale něco mu chybělo. Při příští návštěvě jsem pochopil mé předchozí pocity. Vedle obrazu visel ještě jeden. S tím prvním tvořily nádherný celek. Teď to dílo bylo konečně úplné a nic mu nescházelo.
Podobné je to i se mnou. Pokud dovolím Stvořiteli, aby šel v mém životě se mnou, stanu se "celým člověkem". Spolu se svým Bohem vytvořím nádherný celek. Pokud Stvořiteli dovolím, aby se stal součástí mého života, dodám svému bytí věčný rozměr a mé nitro naplní nebeský klid. Pán celého vesmíru tento pokoj nabízí každému, kdo dovolí, aby se nebeské království usadilo v jeho srdci.
