Poslední dny si pobrukuji písničku, v níž se zpívá: "Aby nám Pán Bůh zdraví dal..." Pozvolna přecházím do věku, o kterém platí slova pana Sováka, který jednou řekl: "Až se jednoho dne probudím a zjistím, že mne nic nebolí, tak budu mrtvý!" Přesto se mi zdálo divné, že by naši předci dávali na první místo zdraví.
Nějak jsem si nemohl vzpomenout na celý text, a tak jsem se obrátil o pomoc na pana Googla. Zjistil jsem, že to první, co si naši předci přáli v této písni, nebylo zdraví, ale láska. Píseň totiž začíná slovy: "Aby nás Pán Bůh miloval..."
Máme moudré předky. Ve svém hodnotovém žebříčku dávají na první místo lásku a vztahy. Protože byli křesťané, tak v této oblasti dávají na první místo vztah s Bohem.
Nedávno jsem se stěhoval. Není to sice příjemné, ale užitečné to bylo určitě. Zjistil jsem, kolik věcí mi doma leží ladem. Videokamera, která mne kdysi stála celou výplatu. Digitální foťák, na který padly manželčiny prémie. Bunda, kterou jsem už pár let neoblékl... Mohl bych pokračovat v tom výčtu ještě dlouho.
Při tom stěhování jsem také vytáhl rodinná alba a našel i DVD s nahrávkami naší rodiny z doby, kdy byli naši dva synové malí. Zatímco ta stará kamera s videem i foťákem skončily ve Sběrném dvoře, alba i nahrávky se stěhovaly s námi. Proč? Protože zatímco technika časem svou hodnotu ztrácí, rodinné dokumenty ji naopak získávají.
Už pár dnů uvažuji o tom, co bych dnes popřál nejen svým nejbližším, ale i kamarádům, stejně jako těm, kteří se kamarádsky zrovna netváří. Vybavilo se mi přání, které celý loňský rok dostávali k narozeninám mí přátelé na Fecebooku. V něm mimo jiné bylo: "...a také možnost mít vždy po ruce někoho, s kým se můžeš smát, když je čemu, a nebo plakat, když je nad čím."
Mít někoho takového, to není samozřejmost. Vztahy se totiž musí pěstovat. Patří k nim umění odpouštět, úsměv, pohlazení, slova povzbuzení, a když je to třeba, tak i konstruktivní kritika. Přitom nejpevnější jsou ty vztahy, do kterých jsme museli investovat nejvíc času i vlastních sil.
Pokud chceme být v tomto novém roce šťastní, pak bychom měli stejně jako naši předci hledat na prvním místě lásku. Nebojme se investovat více času i úsilí do budování vztahů s těmi, které máme rádi. Nic cennějšího totiž nezískáme.
Pokud máme někoho, s kým se můžeme radovat i plakat, pak jsme nejbohatší lidé na světě, protože jsme našli skutečnou lásku. Jsem rád, že mezi tyto lidi patřím a přeji to i vám.
Pokud máte ještě chvíli chuť přemýšlet nad tím, jak sestavit v tomto roce své pořadí hodnost, přečtěte si text písně, která mne inspirovala k tomuto zamyšlení. Myslím, že je nadčasový. A nejen tou třetí slokou, která varuje před tím, co hrozí našemu národu:
Aby nás Pán Bůh miloval,
hříchy odpustil, nebe dal, nebe dal.
Nic nežádáme, jenom to samé,
aby nás Pán Bůh miloval.
Aby nám Pán Bůh zdraví dal,
statek rozmnožil, štěstí dal, štěstí dal.
Nic nežádáme, jenom to samé,
aby nám Pán Bůh zdraví dal.
Aby nám Pán Bůh požehnal,
Čechy oslavil, zachoval, zachoval.
Nic nežádáme, jenom to samé,
aby nám Pán Bůh požehnal.
Přeji nám všem lásku, čisté svědomí, zdraví i štěstí a k tomu všemu jako třešničku na dortu Boží požehnání, díky kterému Bůh Čechy oslaví i zachová.
