Stalo se, co většina očekávala. Pro jedny splněný sen, pro druhé noční můra. Prezident Miloš Zeman včera oznámil svým kamarádům, že se bude znovu ucházet o post hlavy státu. Máme se radovat, nebo truchlit?
Doposud byl v médiích nejviditelnějším kandidátem Michal Horáček, který svou kandidaturu oznámil už počátkem listopadu minulého roku. Včera mu přibyl vážný soupeř. Většina politologů totiž favorizuje současnou hlavu státu.
Blížící se volba prezidenta tak opět rozděluje společnost.
Jedna část přeje vítězství panu Horáčkovi. Tito lidé mají za to, že není takový hulvát a lhář jako „hradní pán“, jak rádi nazývají Miloše Zemana. Věří tomu, že jejich kandidát je mravnější. Tak trochu přitom přehlížejí některé skutečnosti z jeho minulosti. Příkladem může být třeba způsob, jakým získal svůj pohádkový majetek. Využil k tomu závislosti mnoha gamblerů a sázkařů, kteří se díky své vášni často dostali do dluhové pasti a skončili v exekuci. A tak, podle hesla „bližší košile než kabát“ u této skupiny platí: "Než Zeman, tak raději kdokoliv jiný!"
Druhá část společnosti zase stojí za Milošem Zemanem a přeje si, aby na hradě zůstal. Věří tomu, že se bude i nadále projevovat jako vlastenec, zvláště pak v otázce evropské migrační krize. Věří, že bude hájit jejich vlast, a proto mu jsou ochotni odpustit třeba „kauzu Peroutka“ a další přehmaty, kterých také nebylo málo. Hlavní hnací silou pro tuto skupinu je obava z islamizace Evropy a poznání, že pro současné politiky je důležitější jejich osobní prospěch než osud Evropy. A tak i zde platí: "Než nějaký „vítač“ a „sluníčkář“, tak to raději Miloš Zeman!"
Já osobně bych si přál, kdyby se na scéně objevil alespoň jeden silný hráč na každé straně, který by se oběma pánům stal rovnocenným soupeřem. A pokud se najde někdo, kdo zvedne úplně jiné téma než „migrační krizi“ nebo „dost bylo Zemana“, tak to můžeme jen přivítat. Proč? Protože by bylo dobře, kdybychom v prvním kole volby prezidenta měli trochu širší výběr.
A jak pak volba dopadne, to bude už jen na nás.
