Strach, který zabíjí

     Už jste se někdy skutečně báli? Ne, teď nemyslím na strach vyvolaný hororem nebo tím, že vás někdo pořádně vylekal. Mám na mysli situaci, kdy cítíte, že vám jde o zdraví nebo dokonce život.

     Podle staré legendy potkal beduín choleru. Vyzvídá: „Kam jdeš?“ Odpoví mu: „Jdu do Bagdádu, kde zabiju dvacet tisíc lidí.“ O pár týdnů později se opět setkají: „Ty jsi mi lhala. V Bagdádu nezabilas dvacet tisíc, ale sto tisíc lidí!“ Cholera se brání: „To není pravda. Zabila jsem skutečně jen dvacet tisíc lidí. Ty ostatní zabil jejich vlastní strach!“

    Nedávno mi lékař navrhl cystoskopické vyšetření. Když mi vysvětlil, oč při něm jde, neměl jsem vůbec chuť se něčemu takovému podrobit. Nakonec jsem ale souhlasil. Chtěl jsem mít klid. Říkal jsem si: „Je větší pravděpodobnost, že vyšetření potvrdí, že za mými problémy není rakovina, ale že mi jen mé tělo dává najevo, že těch šedesát let života se projevilo na jeho současném stavu.“ Samotná cystoskopie nebyla vůbec příjemná, ale díky personálu v nemocnici se dala vydržet a výsledek byl, díky Bohu takový, jak jsem si přál.
     Při čekání na výsledky jsem se v čekárně setkal s mužem, který před pár lety podobné vyšetření odmítl. Měl strach. Bál se, že to bude bolet. Tři roky pak nechodil na kontrolu. Když se konečně odhodlal, bylo pozdě. Má za sebou operaci, ozařování a chemoterapie, ale nemoc pokračuje dál a on má pocit, že takový život nemá smysl. Přitom stačilo přijít včas.

     Zítra mne čeká jiné vyšetření. Nebude bolet, ale i já v sobě hledal odhodlání delší dobu. Věřím, že vše opět dopadne dobře, ale současně si říkám, že kdybych se rozhodl dřív, mohl jsem už teď být v klidu a pohodě.
     Jsem si vědom toho, že to, o čem píšu, je trochu jiný strach než ten, který „zabíjel v Bagdádu“. Přesto je to strach, který má na svědomí spoustu zbytečně zmařených životů. Lékaři říkají, že nejen u rakoviny je rozhodující čas. Čím dříve je diagnostikována nemoc, tím větší šanci má pacient na úplné uzdravení.

     Mám svou osobní zkušenost s tím, jaké to je, když člověk čeká na „verdikt lékařů“ a má strach, že nebude pozitivní. Vím také, jaká je to pak úleva, když nakonec uslyšíte příjemnou zprávu. Přesto vždy, když je přede mnou nějaké další, a ne zrovna příjemné vyšetření, nebo když mám hovořit o zdravotním problému, znovu bojuji. Nechci totiž zbytečně strašit své blízké a už vůbec nestojím o to, abych dostal nálepku hypochondra.
     Na druhé straně mi ke správnému a včasnému rozhodnutí pomáhá vědomí, že v oblasti zdraví hraje rychlost důležitou roli. A ještě něco mne posouvá vpřed. Moje rodina a přátelé, kteří mi dodávají odvahu udělat správné rozhodnutí. Pomáhají mi překonat strach z neznámého i obavu z bolesti nebo z toho, že se nakonec dovím nepříjemnou pravdu. I kdyby vyšetření nedopadlo podle mých představ, vím, že na to nejsem sám.

     Přeji každému z vás, abyste měli někoho, kdo vám pomůže překonat strach, který zabíjí. Přeji vám dostatek lidí, kteří umí dodat odvahu ke správnému rozhodnutí a kteří nedovolí, abyste v takových chvílích zůstali sami. Nezapomínejme, že jen ten, kdo nás má opravdu rád a komu na nás záleží, najde odvahu říci nám i to, co bychom raději neslyšeli. Takových lidí bychom si měli vážit.