Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Já nechci do blázní!

11. 08. 2017 20:15:45
Někteří lidé nám do života vlétnou nezvaně jak velká voda a podobně to po nich vypadá, jakmile zase zmizí. Jiní přicházejí pomalu, nenápadně a po krůčcích. Když se pak podobně i vytratí, zůstávají na ně příjemné vzpomínky.

Takovou milou a nenápadnou osobou byla Boženka. No, ona to pro mne původně Boženka nebyla. Nejdříve to byla stará paní od vedle, ve věku mých rodičů. Chvíli to trvalo, než se dostala do okruhu těch, kteří se nesmazatelně zapsali do mého života.

Bydleli jsme vedle sebe deset let. Její manžel byl většinou trochu zamračený, ale nebyl to zlý člověk. Ona se zase skoro pořád usmívala a měla neskutečný smysl pro humor. Když se později u nás pravidelně stavovala za mou ženou na něco sladkého s trochou bílé kávy, ozýval se z obýváku často smích.
Po deseti letech se naše cesty rozešly. Ona v té době už byla sama a my jsme se stěhovali na mou další štaci. Když se to dověděla, bylo na ní poznat, jak moc ji to zasáhlo. Jednoho dne se nás zeptala: „Nevzali byste si mne s sebou?“ V první chvíli jsem si myslel, že žertuje, ale ona to myslela vážně. Jenže by to stejně nešlo, protože do našeho malého bytu by se čtyři lidé nevešli.

Nadešel den stěhování. Tekly nám slzy a okolo srdíčka jsme cítili zvláštní bolest. S manželkou si pak telefonovaly, ale jednoho dne telefon nezvedla. Její zdravotní stav se zhoršil natolik, že už nezvládala domácnost a musela do domova důchodců. Minulý týden nám došla zpráva, že její srdíčko dotlouklo.
Ve chvíli, kdy jsem četl tu smutnou zprávu, jsem si vzpomněl na jednu z historek, které vyprávěla mé ženě. Její malý syn měl zdravotní problémy a dětský lékař rozhodl, že musí jet do lázní. V tom momentě se ozval jeho pláč a do toho stále dokola opakoval: „Já nechci do blázní! Já nechci do blázní!“ Nechápal, proč se všichni okolo smějí, když on má takový žal.

Na Božence jsem vedle smyslu pro humor nejvíc obdivoval její ohleduplnost. Měla neskutečné umění empatie. Jednou se bavily s mou ženou na zahrádce. Když viděla, že přijíždím domů, hned jí došlo, že se vracím z delší služební cesty. „Bohunko“, oslovila mou ženu, „dopovíme si to jindy. Běžte domů, určitě si s manželem máte o čem povídat.“ A jiskra v jejím oku prozrazovala, jaké „povídání“ měla tato téměř devadesátiletá sousedka na mysli.
Boženka už nám žádnou další humornou příhodu nepoví. Mohu na ni už jen vzpomínat. A protože byla upřímná křesťanka, smím se těšit na to, že se s ní jednou zase uvidím.

Jak už jsem psal v úvodu, tahle původně úplně cizí žena vstoupila do mého života a velice ho obohatila. Stala se součástí velké rodiny mých dobrých přátel. Bože, díky za ni.

Autor: Vlastimil Fürst | pátek 11.8.2017 20:15 | karma článku: 22.08 | přečteno: 525x

Další články blogera

Vlastimil Fürst

Voňavá vzpomínka na babičku

Ještě v době totality mne v novinách u dědy rozesmál kreslený vtip. Na obrázku byli dva lidojedi, v ruce ohlodanou kost a jeden z nich povídá: „Byl to dobrák od kosti.“

10.11.2017 v 20:50 | Karma článku: 22.61 | Přečteno: 444 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Mladý pane, nemáte nějaké drobásky?

S lidmi, které označujeme termínem „bezdomovec“, se už dnes můžeme setkat i na vesnici. Zatímco v malé obci je to většinou jedinec, kterého dobře známe, ve městě jsou to lidé pro nás neznámí.

8.11.2017 v 20:50 | Karma článku: 31.79 | Přečteno: 3587 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Cesta do nikam

Čas od času mi v poště přistane nabídka na zbohatnutí. Stačí, když si stanovím správný cíl a půjdu tvrdě za ním. Vydržím-li dost dlouho, tak si jednoho dne splním všechny své sny.

31.10.2017 v 13:20 | Karma článku: 16.06 | Přečteno: 356 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Nač stahovat gatě...

„Nač stahovat gatě, když brod je ještě daleko!" Věřím, že tuto lidovou moudrost známe a že jí většina z nás i rozumí. Jen si nejsem jistý tím, nakolik podle ní dokážeme jednat v každodenním životě.

1.9.2017 v 20:35 | Karma článku: 17.52 | Přečteno: 396 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Karel Ábelovský

Opravdu divné století

... nevím co moudrého napsat, nic moudrého mne totiž nenapadá - jsem jen plný pochopení, lásky a tolerance, chcete-li empatie ... a jen velký smutek zůstává v mých očích. Smutek nad naší společností, aby bylo jasno.

21.11.2017 v 15:20 | Karma článku: 7.25 | Přečteno: 175 | Diskuse

Iva Votočková

Čeští skeptikové bezdomovce na kávu nezvou

Na facebooku jsem narazila na hezký příspěvek. Autor příspěvku se v něm lidí ptá, zda by zaplatili kávu nebo třeba jídlo navíc. A převypravuje tam následující krátký příběh od Federica Felliniho a Vittoria De Sica.

21.11.2017 v 12:39 | Karma článku: 12.37 | Přečteno: 576 | Diskuse

Jitka Suchánková

Já se snad zhroutím

Přiletím do práce jak vichr. Tedy co mi to jen náledí a můj strach dovolí. Shodím kabát, odkopnu boty a řítím se k počítači, abych ho zapnula. Mezitím z kabelky vytahuji peníze, svačinu a ledovou kávu. Nevadí, že bude prosinec.

21.11.2017 v 8:14 | Karma článku: 10.16 | Přečteno: 378 | Diskuse

Anička Svobodová

Miluji život a podle toho se chovám. Proč ne ?

Čím je člověk starší, tím víc a častěji rekapituluje svůj dosavadní život. A když si uvědomí, že nikdy neví, jak dlouho tady bude, začne si vážit i všedních dnů se spoustou malých radostí, které dřív kolem sebe nestihl vidět.

19.11.2017 v 11:34 | Karma článku: 12.47 | Přečteno: 304 | Diskuse

Jan Jílek

Stav smíření a stav rezignace

Umění je krása a také dřina. David dorazil na vteřinu přesně v 9:30, a netušil jsem, že odejde odpoledne. Probírali jsme scénář filmu od začátku do konce.

19.11.2017 v 1:39 | Karma článku: 14.20 | Přečteno: 448 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.