Na toto lidové moudro jsem si vzpomněl na naší dovolené. Blížil se poslední den. Předpověď počasí slibovala 36o C a my museli v devět hodin ráno vyklidit apartmán. Proč to vzpomínám? Protože autobus pro nás měl přijet až večer v šest.
„Jak to v tom vedru přežijem?“ Tuto otázku jsem slyšel od několika lidí, kteří s námi měli vracet domů. Odpovídal jsem jim, že to nějak dopadne a určitě to nebude tak hrozné, jak se jim to jeví.
Nastal den odjezdu. Po vydatné snídani jsme vyklidili pokoje a své věci uložili do bezpečí. Pak jsme prožili „den na pláži“. Já si už předem vytypoval lavičku, která byla celý den stíněna krásnými borovicemi. Vybaven čtečkou jsem tam vydržel celý den. Chvíli jsem si zaplaval v moři a schladil se, a pak na lavičce ve stínu zase pokračoval ve čtení.
V šest večer jsme se všichni sešli na místě, kde nás měl vyzvednout autobus. I když měl zpoždění, nikoho z nás to netrápilo. Shodli jsme se na tom, že ten poslední den dovolené byl nakonec nejlepší. Proč? Vlastně to bylo i kvůli našim obavám. Ty nás přiměly k tomu, abychom si poslední hodiny své dovolené u moře dobře naplánovali.
Cestou domů se mi v autobuse dlouho nedařilo usnout. V hlavě se mi promítaly vzpomínky na poslední dny. Přitom jsem si znovu uvědomil, jak mohou být obavy někdy užitečné. Pokud na ně reagujeme včas, a čelíme tomu, z čeho máme strach, může se vše nakonec obrátit k dobrému.
Naši předci nebyli hloupí. Opravdu nemá smysl stahovat kalhoty dřív, než dojdeme až k brodu. Ten, kdo se podle jejich rady zařídí, zažije mnohem méně zbytečného strachu. A navíc, mnohokrát, když dojdeme na místo, kde čekáme brod, zjistíme, že je tam most a my nakonec ty gatě ani sundávat nemusíme.
