A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo. (evangelium podle Lukáše 9,29)
„Já už jiný nebudu. Takový jsem se narodil a stejný i umřu!“ Už jste někdy něco podobného slyšeli? Svým způsobem tato slova můžeme vnímat jako výmluvu: „Já za to, co dělám a jaký jsem, nemohu. Je to vina mých předků, po kterých jsem to zdědil!“
Je to pravda? Skutečně za to, jací jsme a co děláme, mohou jen naše geny? Pokud ano, proč se snažíme vychovávat naše děti, proč je posíláme do školy? Proč jim platíme drahé „kroužky“, v nichž se mohou naučit hrát na nějaký hudební nástroj nebo získat sportovní dovednosti?
To, co nám na první pohled připadá logické, už tak jasné není, když se nad tím trochu víc zamyslíme. Nemusíme být takoví, jací jsme. Můžeme se změnit. Můžeme zhubnout, přestat kouřit nebo se třeba vzdát používání sprostých slov.
Můžeme, ale není to snadné. Kdo někdy hubl, ví, jak těžko jdou kila dolů, a jak snadno se na nás zase „nalepí“.
Ano, je to těžké, ale není to nemožné. Pro nás věřící je tu ještě jedna dobrá zpráva. Bůh nám v naší touze po změně nabízí svou pomoc. Nabízí nám svou proměňující moc.
Jak na to? Tvář Ježíše během modlitby zažila zvláštní proměnu. Právě modlitba je cestou k proměně. Bůh nabízí svou proměňující moc a dává ji těm, kteří ho o ni v modlitbě prosí.
Pokud toužím po proměně, pokud mám něco, co chci změnit, musím o tom mluvit s Ježíšem. On mi ukáže jak začít a navíc mohu počítat s tím, že přidá k mé síle tu svou, povzbudí mou slabou vůli a poté nastartuje proces změny k lepšímu.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
