A z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.“ (evangelium podle Lukáše 9,35)
Petr, Jakub a Jan asi prožívali zklamání. Možná se zlobili sami na sebe, protože zaspali rozhovor Ježíše s Mojžíšem a Eliášem. Mohli dokonce zazlívat Ježíši, že je nevzbudil. Výstup na horu je stál tolik sil a všechno zbytečně.
Bůh ale měl něco připraveno i pro ně. Věděl, že se nepotřebují setkat s Mojžíšem a Eliášem jako jeho syn. Pro ně bylo daleko důležitější, aby konečně pochopili, kdo je jejich Mistr. Zatím se na něj dívali očima židovské tradice a stále věřili, že se z něj už brzy stane nový izraelský král, který vrátí jejich národu slávu z doby kralování Davida.
Učedníci se ještě dívají vzhůru, hledí na nebe, do míst, kde zmizeli Mojžíš s Eliášem. Zůstal po nich už jen zářivý oblak. Najednou se z něj ozval majestátný hlas samotného Boha. Ježíšův nebeský otec jim nejprve potvrzuje Ježíšovu totožnost. Je to jeho Syn. A pak jim přikáže, aby Ježíše poslouchali.
Bůh ví, proč to říká. Mají-li se učedníci stát pilíři církve, musí se vymanit z tradičního pohledu na Mesiáše a Ježíše musí přijmout jako svého Spasitele – Zachránce. Dokážou to jen když mu budou naslouchat a uvedou vše, co od něj uslyší, do své každodenní životní praxe.
Tento příběh mne vede k tomu, abych si položil několik otázek: „Kdy se Ježíš stává mým Pánem? Když to říkají má ústa, nebo když je to možné rozpoznat na mém jednání?“ Pokud jsem skutečně přijal Ježíše za svého Pána, pak i já poslechnu hlas z nebe, který říká: „Poslouchej mého Syna!“
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
