Proč se bojíš zeptat?

6. 05. 2018 21:31:50
„Slyšte a dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do rukou lidí.“ Oni však tomu slovu nerozuměli a jeho smysl jim zůstával skryt; proto nechápali, ale báli se ho na to slovo zeptat. (Lukáš 9,44+45)

„Kdo se neptá, zemře jako hlupák“, říkával náš učitel. Čím jsem starší, tím více mu dávám za pravdu.

Kdyby se lidé v zástupu i učedníci nebáli zeptat, určitě by si ušetřili spoustu zbytečných starostí a problémů, které prožívali, když byl ukřižován. Od pátku do neděle se pak ukrývali, protože se báli farizeů a zákoníků. Měli strach, že se zmocní také jich a nechají je ukřižovat.

Z jejich chyby se můžeme poučit i my. Bible opakovaně vybízí každého, kdo ji otevírá, aby se beze strachu ptal Boha vždy, když nerozumí tomu, co čte.
Můj táta mne už v dětství učil, abych se vždy modlil dřív, než začnu naslouchat poselství Bible. Vždyť i Jakub, Ježíšův bratr, radí: „Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.“ (Jakub 1,5)
Nejen při čtení Bible, ale dokonce i v běžném životě si často uvědomuji, jak velký mám „nedostatek moudrosti“, a jsem rád, že o ni mohu prosit Boha. Těší mne, že se Stvořitele také mohu ptát vždy, když něčemu nerozumím. Ne vždy mi odpoví, protože mnohé bych nepochopil. I tam získávám jistotu, že ví o všem, co prožívám, a tak v tom nejsem sám.

Nebojme se ptát. Bůh s tím počítá. Má na nás dostatek času. Kdo se neptá, umře jako hlupák. Ptejme se. Vyplatí se to.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)

Autor: Vlastimil Fürst | neděle 6.5.2018 21:31 | karma článku: 32.64 | přečteno: 440x


Další články blogera

Vlastimil Fürst

Odzbrojující otázka

Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi, odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?“ Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘

17.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 225 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Lid mu visel na rtech

Každý den učil v chrámě; velekněží však a zákoníci i přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili, ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech. (Lukáš 19,47+48)

16.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 256 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Nedělejte z mého chrámu doupě lupičů

Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali, a řekl jim: „Je psáno: Můj dům bude domem modlitby, ale vy jste z něho udělali doupě lupičů.“ (Lukáš 19,45+46)

15.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 226 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Pláč nad Jeruzalémem

Když už byli blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče a řekl: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím.

14.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 21.62 | Přečteno: 352 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Brigita Tóthová

Šedá myš

Málem jsem na ni šlápla. Šla jsem zasněným krokem polo rozbitou cestou, která vede kolem místa, kde pravidelně potkávám srnku, ledabyle se povalující na trávě.

18.10.2018 v 5:24 | Karma článku: 9.88 | Přečteno: 279 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Odzbrojující otázka

Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi, odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?“ Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘

17.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 225 | Diskuse

Petra Šmídová

Za štěstím do Vídně

Před pár lety jsem se poprvý vydala do Vídně, do města sachru, předraženýho parkování a důchodců. Strašně jsem se zamilovala. Nejen do Vídně, ale i ve Vídni. Nic z toho nebylo, ale já se i tak přestěhovala.

17.10.2018 v 17:22 | Karma článku: 14.10 | Přečteno: 580 | Diskuse

Martin Businský

Žaludek a trávení.

Jak podpořit žaludek a trávení? Zařaďte prvky z tradiční čínské medicíny do Vašeho života a podpořte tak Vaše trávení.

17.10.2018 v 15:51 | Karma článku: 10.51 | Přečteno: 272 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Mé návraty do Itálie aneb Když se spojí můj přítel s mým ex

Dva roky utekly jako voda a mně připadá, že jsem z Čech nikdy neodjela. Jako bych byla v té slunné Itálii jen na dovolené. Kam se na mne hrabe Jules Verne s jeho dvěma roky prázdnin. Já měla prázdniny dvanáct let.

17.10.2018 v 15:50 | Karma článku: 30.59 | Přečteno: 1077 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz