Jinému řekl: „Následuj mne!“ On odpověděl: „Dovol mi Pane, abych šel napřed pochovat svého otce.“ Řekl mu: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží.“ (
Některá Ježíšova slova je možné správně pochopit jen tehdy, když známe tehdejší zvyklosti. Pokud je čteme bez poznání dobového kontextu, můžeme si je vyložit úplně špatně.
Ježíš se tehdy obrací na muže, který měl všechny předpoklady k tomu, aby se mohl stát jedním z učedníků. Jenže teď měl před sebou něco velice důležitého – pohřeb svého otce.
To vždy zajišťoval prvorozený syn – vyřizoval pozůstalost a pak dělil majetek mezi své sourozence. Když to vše zvládl, převzal jako prvorozený dědic rodinnou firmu a dál na ní hospodařil.
Když říká Ježíši, že nejprve pohřbí svého otce, nemyslel tím, že se zúčastní pohřbu a pak se hned vrátí. To, co měl před sebou, byla dlouhodobá záležitost. Ježíš to věděl, a proto mu říká, že se musí rozhodnout. Není možné být jeho učedníkem, misionářem a současně se starat o majetek rodiny.
Ježíš v té chvíli neoslovuje zástup. Hovoří s mužem, který se měl stát jedním z jeho učedníků, jedním ze zakladatelů církve. Proto si musel vybrat. Buď život se svou rodinou a práce na rodinné farmě, nebo život učedníka, který putuje z místa na místo, stejně jako jeho Mistr.
V životě každého z nás nastávají situace, kdy se musíme rozhodnout, co dáme na první místo. Ježíš mi radí, aby to bylo jeho království. To ostatní nám už přidá náš nový Král.
Moje vlastní zkušenost mi říká, že Boží království je dobrá volba.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
