Tu touhu neumlčíš

26. 09. 2018 21:31:50
Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ (Lukáš 18,39)

Včera jsme se seznámili se slepcem, který toužil po změně. Moc si přál, aby mohl znovu vidět a nemusel být závislý na milodaru kolemjdoucích. Už dřív slyšel o Ježíši, který uzdravuje nemocné a vrátil už dokonce některým slepým zrak. Rád by se s ním setkal, ale neměl nikoho, kdo by ho k tomu zázračnému léčiteli přivedl.
Dnes ale slyší hluk blížícího se davu. Ptá se, co se to děje, a lidé mu říkají, že se blíží Ježíš, který se vydal do Jericha. V té chvíli slepec ucítí šanci a rozhodne se, že ji využije. Jakmile se zástup doprovázející Ježíše přiblíží, začíná hlasitě volat. Obrací se na Ježíše a prosí o smilování.
Jeho křik ale ruší lidi kolem něj. Chtějí slyšet, co Ježíš vypráví, protože jeho kázání jsou prý jedinečná. Slepec volá na Ježíše a lidé v okolí se jej snaží umlčet. Křik se stupňuje, jak se jeden snaží přehlučit druhého.

Z toho Lukášova vyprávění mám pocit, že pro mnoho lidí byl tehdy Ježíš atrakce. Něco podobného jako dnes pro nás cirkus, divadlo nebo třeba fotbalové utkání. Chceme být přitom a zažít něco, čím pak ohromíme každého, s kým se setkáme.
Ježíš ale není atrakce. Je Spasitel, Bůh, který přichází, aby nám nabídl svobodu od zla a hříchu. Proč si to častěji uvědomují slepí než ti, kteří vidí?

Slepý muž měl touhu po změně. Byla tak silná, že ji nemohl umlčet ani dav lidí v jeho okolí. Touha po Bohu je tak silná, že ji není možné umlčet. Tak proč se o to stále snažíme?

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)

Autor: Vlastimil Fürst | středa 26.9.2018 21:31 | karma článku: 16.34 | přečteno: 187x


Další články blogera

Vlastimil Fürst

Odzbrojující otázka

Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi, odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?“ Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘

17.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 223 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Lid mu visel na rtech

Každý den učil v chrámě; velekněží však a zákoníci i přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili, ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech. (Lukáš 19,47+48)

16.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 256 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Nedělejte z mého chrámu doupě lupičů

Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali, a řekl jim: „Je psáno: Můj dům bude domem modlitby, ale vy jste z něho udělali doupě lupičů.“ (Lukáš 19,45+46)

15.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 226 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Pláč nad Jeruzalémem

Když už byli blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče a řekl: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím.

14.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 21.62 | Přečteno: 352 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Brigita Tóthová

Šedá myš

Málem jsem na ni šlápla. Šla jsem zasněným krokem polo rozbitou cestou, která vede kolem místa, kde pravidelně potkávám srnku, ledabyle se povalující na trávě.

18.10.2018 v 5:24 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 279 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Odzbrojující otázka

Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi, odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?“ Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘

17.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 223 | Diskuse

Petra Šmídová

Za štěstím do Vídně

Před pár lety jsem se poprvý vydala do Vídně, do města sachru, předraženýho parkování a důchodců. Strašně jsem se zamilovala. Nejen do Vídně, ale i ve Vídni. Nic z toho nebylo, ale já se i tak přestěhovala.

17.10.2018 v 17:22 | Karma článku: 14.10 | Přečteno: 578 | Diskuse

Martin Businský

Žaludek a trávení.

Jak podpořit žaludek a trávení? Zařaďte prvky z tradiční čínské medicíny do Vašeho života a podpořte tak Vaše trávení.

17.10.2018 v 15:51 | Karma článku: 10.50 | Přečteno: 271 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Mé návraty do Itálie aneb Když se spojí můj přítel s mým ex

Dva roky utekly jako voda a mně připadá, že jsem z Čech nikdy neodjela. Jako bych byla v té slunné Itálii jen na dovolené. Kam se na mne hrabe Jules Verne s jeho dvěma roky prázdnin. Já měla prázdniny dvanáct let.

17.10.2018 v 15:50 | Karma článku: 30.59 | Přečteno: 1076 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz