Umění poděkovat a jásat

28. 09. 2018 21:31:50
Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu. (Lukáš 18,43)

Končí další příběh z Ježíšova života. Žebrák, který každý den sedával a u cesty do Jericha a prosil kolemjdoucí i o milodar, už není slepý. Uvěřil, že může být uzdravený, a Ježíš díky tomu mohl naplnit jeho touhu.
Líbí se mi, jak reaguje tento muž, když prozřel. Lukáš píše, že se přidal k zástupu, který provázel Ježíše. To ale není vše. Svými ústy, kterými před chvílí volal k Ježíši o pomoc, teď stejně hlasitě a stejně intenzivně chválí a oslavuje Boha.

Možná si říkáte: „To je normální.“ Jenže, ruku na srdce, opravdu děkujete vždy, když vám Bůh v něčem pomůže? Ještě nikdy jste nezapomněli? A děkujete stejně usilovně, jako jste prosili?
Já to nemohu říci s čistým svědomím. Vím, že často zapomínám děkovat. A to nejen Bohu, ale i lidem, kteří by si přitom mé díky zasloužili.
Jak už jsem zmínil, slepec jde dál s Ježíšem a pěkně nahlas chválí Boha. Chce, aby se o tom zázraku, který mu vrátil zrak, dověděli všichni slepí, kteří také chtějí vidět. Mluví o tom, co se stalo, protože věří, že jeho vyprávění pomůže někomu, kdo zatím ještě nenašel odvahu uvěřit, že mu Ježíš může vyřešit jeho problém.

Tenhle slepec mi dává příklad. Křesťanství nemá v naší společnosti moc dobré jméno. Může za to nejen středověk, ale i moje malá ochota a odvaha pěkně nahlas chválit Boha za jeho dobrodiní a za zázraky, které koná v mém životě. Chci to změnit.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)

Autor: Vlastimil Fürst | pátek 28.9.2018 21:31 | karma článku: 20.19 | přečteno: 169x


Další články blogera

Vlastimil Fürst

Odzbrojující otázka

Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi, odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?“ Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘

17.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 223 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Lid mu visel na rtech

Každý den učil v chrámě; velekněží však a zákoníci i přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili, ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech. (Lukáš 19,47+48)

16.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 256 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Nedělejte z mého chrámu doupě lupičů

Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali, a řekl jim: „Je psáno: Můj dům bude domem modlitby, ale vy jste z něho udělali doupě lupičů.“ (Lukáš 19,45+46)

15.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 226 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Pláč nad Jeruzalémem

Když už byli blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče a řekl: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím.

14.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 21.62 | Přečteno: 352 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Brigita Tóthová

Šedá myš

Málem jsem na ni šlápla. Šla jsem zasněným krokem polo rozbitou cestou, která vede kolem místa, kde pravidelně potkávám srnku, ledabyle se povalující na trávě.

18.10.2018 v 5:24 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 279 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Odzbrojující otázka

Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi, odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?“ Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘

17.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 223 | Diskuse

Petra Šmídová

Za štěstím do Vídně

Před pár lety jsem se poprvý vydala do Vídně, do města sachru, předraženýho parkování a důchodců. Strašně jsem se zamilovala. Nejen do Vídně, ale i ve Vídni. Nic z toho nebylo, ale já se i tak přestěhovala.

17.10.2018 v 17:22 | Karma článku: 14.10 | Přečteno: 578 | Diskuse

Martin Businský

Žaludek a trávení.

Jak podpořit žaludek a trávení? Zařaďte prvky z tradiční čínské medicíny do Vašeho života a podpořte tak Vaše trávení.

17.10.2018 v 15:51 | Karma článku: 10.50 | Přečteno: 271 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Mé návraty do Itálie aneb Když se spojí můj přítel s mým ex

Dva roky utekly jako voda a mně připadá, že jsem z Čech nikdy neodjela. Jako bych byla v té slunné Itálii jen na dovolené. Kam se na mne hrabe Jules Verne s jeho dvěma roky prázdnin. Já měla prázdniny dvanáct let.

17.10.2018 v 15:50 | Karma článku: 30.59 | Přečteno: 1076 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz