Vynalézavá touha

Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ (Lukáš 19,4+5)

Janu Werichovi je připisováno následující moudro: „Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“ Na tato slova jsem si vzpomněl při čtení příběhu o Zacheovi a jeho setkání s Ježíšem.

     Tento bohatý celník měl velký problém – byl malý. Kvůli tomu byl často ochuzen o to, co viděli ti vysocí, ale on přes ně ne. Toho dne se ale tento malý mužíček rozhodl, že tentokrát mu ti vyšší stínit nebudou.
     Jeho touha byla vynalézavá. Protože chtěl, moc chtěl, tak si vzpomněl na moruši, která stála hned vedle cesty vedoucído Jericha, po které měl Ježíš přijít.

     Když jsem jako kluk četl tento příběh, vybavila se mi moruše, která rostla kousek od našeho domu. Nebyla vůbec velká. Vždy, když jsem na ní jako kluk lezl, prohýbala se pod vahou mého těla. Představoval jsem si Zachea, jak visí na tenké větvi a trne strachy, zda pod ním nepraskne.
     Trochu později jsem se dověděl, že se moruše dožívají stáří až několika staletí, a tehdy jsem se Zacheovi přestal smát. Určitě si vybral strom, který byl dostatečně pevný, aby ho unesl, a současně dost velký, aby se mohl skrýt v jeho koruně. Předběhl zástup, vylezl nahoru a čekal.

     Zacheovi se to vyplatilo. Nejen, že ho Ježíš nepřehlédl. Dokonce na něj volá a přikazuje, aby rychle slezl dolů, protože jeho dům poctí vzácná návštěva. Ale  to už necháme na zítřek.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)