Už nejsi mrtvý

5. 10. 2018 21:31:50
Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ (Lukáš 19,9+10)

Setkání Ježíše s vrchním celníkem v Jerichu bylo pro všechny šokující. Zvláště farizeové a zákoníci čekali, že to Zacheus pěkně schytá. Ježíš přece dobře ví, jak je třeba jednat se zrádci, jakými jsou celníci. Kolaborant přece nemůže počítat se slitováním.
Jenže Stvořitel na Zacheovo prohlášení odpoví kladně. Přijímá jeho pokání a ujišťuje ho, že Boží království je otevřené pro něj i jeho blízké. Lidé v zástupu nevěří svým uším. Ježíš vidí v jejich obličejích to překvapení. Proto připomíná, že Zacheus je také potomek Abrahama a má proto stejnou šanci na záchranu jako všichni ostatní.

Zacheus prožívá nejšťastnější den ve svém životě. Celou dobu, co dělal celníka, musel snášet opovržlivé pohledy všech sousedů. Nejhůře se cítil, když se setkal s duchovními. Ti dávali své opovržení najevo nejvíc ze všech.
Vrchní celník už dávno vzdal své naděje na věčný život. Uvěřil, že Boží království není pro celníky. Někde v hloubi jeho duše byla touha po setkání s Bohem, ale strach z toho, že by i v jeho očích viděl jen pohrdání a soud, byl tak velký, že vždy jeho touhu po Bohu téměř udusil.

Vlastně si připadal jako živá mrtvola. Sice žil, ale neměl žádnou perspektivu. Jednou zemře, zahrabou ho do země a tím vše skončí. Ani pes pak po něm neštěkne.
Teď je ale najednou vše jinak. V očích Mesiáše nevidí ani stín pohrdání. Jen lásku a odpuštění. Není mrtvý, už zase žije.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)

Autor: Vlastimil Fürst | pátek 5.10.2018 21:31 | karma článku: 19.19 | přečteno: 214x


Další články blogera

Vlastimil Fürst

Odzbrojující otázka

Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi, odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?“ Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘

17.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 223 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Lid mu visel na rtech

Každý den učil v chrámě; velekněží však a zákoníci i přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili, ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech. (Lukáš 19,47+48)

16.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 256 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Nedělejte z mého chrámu doupě lupičů

Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali, a řekl jim: „Je psáno: Můj dům bude domem modlitby, ale vy jste z něho udělali doupě lupičů.“ (Lukáš 19,45+46)

15.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 17.64 | Přečteno: 226 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Pláč nad Jeruzalémem

Když už byli blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče a řekl: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím.

14.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 21.62 | Přečteno: 352 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Brigita Tóthová

Šedá myš

Málem jsem na ni šlápla. Šla jsem zasněným krokem polo rozbitou cestou, která vede kolem místa, kde pravidelně potkávám srnku, ledabyle se povalující na trávě.

18.10.2018 v 5:24 | Karma článku: 9.87 | Přečteno: 279 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Odzbrojující otázka

Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi, odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?“ Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘

17.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 13.01 | Přečteno: 223 | Diskuse

Petra Šmídová

Za štěstím do Vídně

Před pár lety jsem se poprvý vydala do Vídně, do města sachru, předraženýho parkování a důchodců. Strašně jsem se zamilovala. Nejen do Vídně, ale i ve Vídni. Nic z toho nebylo, ale já se i tak přestěhovala.

17.10.2018 v 17:22 | Karma článku: 14.10 | Přečteno: 578 | Diskuse

Martin Businský

Žaludek a trávení.

Jak podpořit žaludek a trávení? Zařaďte prvky z tradiční čínské medicíny do Vašeho života a podpořte tak Vaše trávení.

17.10.2018 v 15:51 | Karma článku: 10.50 | Přečteno: 271 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Mé návraty do Itálie aneb Když se spojí můj přítel s mým ex

Dva roky utekly jako voda a mně připadá, že jsem z Čech nikdy neodjela. Jako bych byla v té slunné Itálii jen na dovolené. Kam se na mne hrabe Jules Verne s jeho dvěma roky prázdnin. Já měla prázdniny dvanáct let.

17.10.2018 v 15:50 | Karma článku: 30.59 | Přečteno: 1076 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz