Pokání v praxi

4. 10. 2018 21:31:50
Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ (Lukáš 19,8)

Zacheus dává najevo, že chce respektovat to, co říká Mojžíšův zákon. Nahradí škodu všem, které v minulosti okradl. Přidává ale něco, co už zákon neříká – polovinu svého jmění dá na chudé. Bude to desátek, který odevzdá levijcům, aby se mohli starat o lidi, kteří nemají rodinu a zůstali na ulici.
Tím, co Zacheus slibuje, dává najevo, že je pro nebeské království připraven lépe než „bohatý mládenec“, který raději odešel smutný, protože majetek byl pro něho víc než nebe.

Přemýšlím, co si o tom říkali ti, kteří ještě před chvílí reptali a zlobili se na Ježíše, že chce stolovat s celníkem. Cítili se alespoň trochu zahanbeni? Vždyť i většina z nich měla majetek. Měli víc, než kolik potřebovali k životu. Nastavil jim Zacheus zrcadlo? Došlo jim, že ten celník, kterým pohrdali, má dobré srdce a není takový vyvrhel, za jakého ho považovali?
Každý, kdo se setká s Ježíšem, začne svůj dosavadní život vidět jinak. Změní se mu pořadí hodnot. To, co považoval za smysl života, možná ztratí svůj lesk a objeví hodnotu toho, co zatím přehlížel.

Zacheus prožívá při setkání s Ježíšem velkou proměnu ve své mysli. Mění se jeho vztah k Bohu, protože se setkává s odpuštěním a milostí. Najednou vidí jinak i sebe. Už sebou nemusí pohrdat – je přece Boží dítě, když ho přijímá Mesiáš. Stejnou proměnu mohu prožívat i já, vždyť Ježíš přijímá i mne.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)

Autor: Vlastimil Fürst | čtvrtek 4.10.2018 21:31 | karma článku: 19.66 | přečteno: 235x


Další články blogera

Vlastimil Fürst

Odzbrojující otázka

Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi, odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?“ Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘

17.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 13.31 | Přečteno: 226 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Lid mu visel na rtech

Každý den učil v chrámě; velekněží však a zákoníci i přední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili, ale nevěděli, jak by to měli udělat, poněvadž všechen lid mu visel na rtech. (Lukáš 19,47+48)

16.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 15.51 | Přečteno: 256 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Nedělejte z mého chrámu doupě lupičů

Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali, a řekl jim: „Je psáno: Můj dům bude domem modlitby, ale vy jste z něho udělali doupě lupičů.“ (Lukáš 19,45+46)

15.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 17.85 | Přečteno: 226 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Pláč nad Jeruzalémem

Když už byli blízko a uzřel město, dal se nad ním do pláče a řekl: „Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím.

14.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 21.79 | Přečteno: 352 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Brigita Tóthová

Šedá myš

Málem jsem na ni šlápla. Šla jsem zasněným krokem polo rozbitou cestou, která vede kolem místa, kde pravidelně potkávám srnku, ledabyle se povalující na trávě.

18.10.2018 v 5:24 | Karma článku: 9.88 | Přečteno: 280 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Odzbrojující otázka

Odpověděl jim: „I já vám položím otázku. Řekněte mi, odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?“ Oni o tom mezi sebou uvažovali: „Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne nám: ‚Proč jste mu neuvěřili?‘

17.10.2018 v 21:31 | Karma článku: 13.31 | Přečteno: 226 | Diskuse

Petra Šmídová

Za štěstím do Vídně

Před pár lety jsem se poprvý vydala do Vídně, do města sachru, předraženýho parkování a důchodců. Strašně jsem se zamilovala. Nejen do Vídně, ale i ve Vídni. Nic z toho nebylo, ale já se i tak přestěhovala.

17.10.2018 v 17:22 | Karma článku: 14.10 | Přečteno: 580 | Diskuse

Martin Businský

Žaludek a trávení.

Jak podpořit žaludek a trávení? Zařaďte prvky z tradiční čínské medicíny do Vašeho života a podpořte tak Vaše trávení.

17.10.2018 v 15:51 | Karma článku: 10.51 | Přečteno: 272 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Mé návraty do Itálie aneb Když se spojí můj přítel s mým ex

Dva roky utekly jako voda a mně připadá, že jsem z Čech nikdy neodjela. Jako bych byla v té slunné Itálii jen na dovolené. Kam se na mne hrabe Jules Verne s jeho dvěma roky prázdnin. Já měla prázdniny dvanáct let.

17.10.2018 v 15:50 | Karma článku: 30.59 | Přečteno: 1078 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz