Ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje, si po sobotním odpočinku v neděli ráno přivstaly. Marek píše, že vyrazily za svítání. Chtěly vzdát poslední poctu muži, kterého považovaly za Mesiáše. Měly s sebou vonné masti a oleje potřebné k balzamování.
Cestou řešily jeden velký problém. Podle Marka řešily otázku: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ (Marek 16,3) Věděly, že ten možná tunový kámen samy nezvládnou. Přesto jdou dál a věří, že to Bůh nějak vyřeší. Nakonec, vždyť se ještě před cestou modlily a vše mu řekly.
Tyto ženy nevěděly, jak to Bůh může zařídit, ale věřily, že to pro něj není problém. Proto jdou k hrobu. Víra jim dala odvahu udělat to, co mohou udělat samy, a v tom, co už samy nezvládnou, důvěřovat Stvořiteli.
Když jsou konečně u hrobu, čeká je překvapení. Kámen je odvalen. Teď už jim nic nebrání v tom, aby mohly udělat to, co si podle nich zaslouží mrtvé tělo jejich Pána. Radují se a chválí Boha za vyslyšení své ranní modlitby.
Před třiceti lety jsem sháněl materiál na střechu naší modlitebny. Dostal jsem tip, kde by se to mohlo podařit. Řidič kamionu, který jsem najal, mne měl za blázna. Když jsme se pak vraceli s plnou korbou dřeva, už vše viděl úplně jinak.
Díky ženám z Galileje si vždy znovu uvědomuji, jak dobré je někdy udělat první krok, i když nemám ponětí, jak mi Bůh z cesty „odvalí kámen“, který mi brání ve splnění mého úkolu.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
