Choulím se v Tobě

1. 01. 2019 12:01:50
Následující řádky (i jejich ztvárnění Českou televizí) ode mne přijměte jako mé přání všem čtenářům blogu iDNES.cz pro rok 2019.

Jako dítě věřících rodičů jsem mohl od útlého dětství poznávat Boha, o kterém Bible říká, že „je tentýž včera i dnes i na věky.“ (Židům 13,8) Ano, Bůh se nemění, je stále stejný. Přesto se v mém životě mění můj pohled na něj, a to v závislosti na tom, jak se vyvíjí mé poznání.
Kdysi to byl Bůh, který je vševědoucí a mocný. Prostě majestát, který si může dělat co chce a nemusí mi nic z toho vysvětlovat. Ano, byl to vládce vesmíru, který o mně sice ví, ale já jsem někdy míval pocit, že kvůli všemu, oč se v tom nekonečném vesmíru stará, na mne tak trochu zapomíná.

S přibývajícími roky poznávám jiného Boha. Velice výstižně to vyjádřil český teolog Jiří Beneš, když hovořil o 18. žalmu. V jeho úvodu čteme:
„Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo.
Hospodine, skalní štíte můj,
má pevná tvrzi, vysvoboditeli,
Bože můj, má skálo,
utíkám se k tobě,
štíte můj a rohu spásy,
nedobytný hrade.“ (Žalm 18,2+3)
Nádherná slova. Mohu se utíkat k Hospodinu. Mohu u něj hledat pomoc. Podle Jiřího Beneše ale v původním textu výraz „utíkám se k tobě“ doslova zní „choulím se v tobě“. Není to příjemné zjištění?

Táta mi vyprávěl příběh z mládí. Narodil se jako nemanželské dítě, a protože jeho maminka měla dobrou práci ve Zlíně u Bati, vychovávala ho stařenka.
Být v té době nemanželské dítě nebylo snadné. Jiné děti, které žily s mámou i tátou, se mu smály a když mohly, tak ho šikanovaly. Často proto hledal bezpečí u své stařenky a rád se pak schoulil v její náruči.
Když vyrostl, šel do učení na malíře pokojů. Jednu neděli jel stařenku navštívit. Ležela ve své posteli a zásluhou zákeřné nemoci už byla jen kost a kůže.
Umírala. Přesto, když uviděla svého vnuka, rozzářily se jí oči a z jejích úst zazněla tichá prosba: „Chovej mne.“ Táta vzal její zesláblé tělo do rukou, posadil si ji na klín, objal ji a hladil její tvář.

Všichni toužíme po někom, u koho bychom se mohli schoulit. Proto tak truchlíme a naříkáme, stojíme-li nad hrobem mámy nebo táty. Proto tak těžce neseme ztrátu životního partnera nebo dobrých přátel.

Stále více lidí hledá štěstí prostřednictvím peněz, moci a slávy. Můj Bůh mi radí, abych se raději schoulil v jeho náruči. Já v ní nalézám trvalý pocit bezpečí, pokoj a také klid. Schoulený v Boží náruči prožívám nesmírnou radost i štěstí.

(Napsáno pro pořad Sváteční slovo ČT. Shlédnout můžeteZDE)

Autor: Vlastimil Fürst | úterý 1.1.2019 12:01 | karma článku: 30.19 | přečteno: 411x

Další články blogera

Vlastimil Fürst

Usínat ve tvé náruči

3. žalm měl podle židovské tradice napsat David v době, kdy utíkal před svým synem Abšalómem. Ten se rozhodl, že ho zbaví královské koruny a sám usedne na jeho trůn.

18.1.2019 v 21:10 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 198 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Proč lidé vymýšlejí tolik zla?

Pokaždé, když sleduji televizní zprávy, si uvědomuji, jak nás média učí závislosti na zle. Málokdy se hlavní náplní zpráv stane nějaká pozitivní událost. Většinu vysílacího času zaberou reportáže o utrpení a smrti.

11.1.2019 v 20:10 | Karma článku: 25.55 | Přečteno: 340 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Moje cesta má cíl

Už delší dobu přemýšlím o tom, kdo asi složil první Žalm. V poslední době nabývám dojmu, že to byl nejspíš král Šalamoun. Ve svém životě totiž prožil vše, o čem vypráví tato židovská píseň.

4.1.2019 v 21:15 | Karma článku: 28.30 | Přečteno: 332 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Lubomír Stejskal

Palachovské ohlédnutí

Dostalo se mi výtky, bylo to minulý týden v blogerské diskusi, že zatímco v centru pozornosti je jisté téma (Palachovo výročí), já se věnuji záležitostem kdesi v daleké cizině. Prý na blog tahám nezáživná témata kdoví odkud.

21.1.2019 v 8:00 | Karma článku: 10.67 | Přečteno: 321 | Diskuse

Jan Jílek

Když řeknu ne, necítím se vinen

Opakování je prý matkou moudrosti. Nevím, jestli ti, kteří si tohle opakování přečtou, budou moudřejší, ale jsem tak laskav a trochu jim zadarmo přiblížím, co za peníze učím.

20.1.2019 v 22:57 | Karma článku: 14.28 | Přečteno: 513 | Diskuse

Tadeáš Firla

Jak se znova postavit na nohy a pokračovat dál?

Taky se Vám zdá, že Vaše plány a vize "šly ke dnu"? Určitě ne všechny. Vždy můžeme znova povstat k nové naději, pohlédnout jiným zrakem a pokračovat dál. Důležité jsou změny a ty bolí, měli bychom s tím počítat. Sdílím můj život.

20.1.2019 v 18:12 | Karma článku: 4.54 | Přečteno: 134 | Diskuse

Jan Jílek

A Vůdce, co je neomylný...

Položím-li někomu otázku, například, jaký má na něco, někoho názor a on mi odpoví: „Zkus o tom přemýšlet!” Pak se usměji a sdělím tomu člověku, že...

20.1.2019 v 11:01 | Karma článku: 21.04 | Přečteno: 661 | Diskuse

Lucie Volková

Moje dcera vidí duchy

Říká se, že malé děti jsou citlivé a můžou nahlédnout do světa, který nám dospělým bývá skrytý. I když jsem pár příběhů o takových dětech zaslechla, nevěnovala jsem jim zvláštní pozornost až do doby, než se mi narodila dcera.

20.1.2019 v 0:46 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 883 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz