Věrní už asi vymřeli

       David ve svém životě prožil tolik příkoří a urážek, že je až s podivem, jak to vše ustál. Vždy, když čtu Davidovy žalmy, obdivuji jeho potřebu přijít s každým problémem za svým Bohem, což je i případ 12. žalmu.

     Opět budu citovat parafrázovaný text z "Průvodce životem".
"Hospodine, přijď a pomoz mi!
   Marně hledám soucit člověka,
   a věrní, ti už asi vymřeli.
Místo pravdy slyším jen lži,
   musím poslouchat úlisná slova
   z obojakých úst." (Žalm 12,2-3)
Při čtení těchto slov se mi vybavil příběh Eliáše, který si v jedné chvíli posteskne: "Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili." (1. Královská 19,14)
     Podobné pocity, jaké měl Eliáš nebo David, přicházejí i v našem životě. I my se můžeme domnívat, že jsme těmi posledními, kteří brání Boží záležitosti. Může se nám zdát, že se dějiny tohoto světa vymkly z Božích rukou. Protože kdyby byl Bůh, tak by se na to vše nemohl tak dlouho dívat.

     David to vidí podobně. Zdá se mu, že Hospodin zbytečně otálí se svým soudem:
"Ať už Bůh učiní konec falešnosti
   a velikášské řeči ať potrestá!
Kdo ze svých úst tasí jazyk jako ostrý meč,
   je mocí opojen.
Chudých a bezmocných
   si přece dnes nikdo nevšímá!" (Žalm 12,4-6)
Skoro se mi zdá, jako by David popisoval dnešní politiky. Před volbami mají plnou pusu toho, jak jim jde o blaho národa. Jakmile se dostanou k veslu, začnou trpět ztrátou paměti. Opojeni pocitem moci zapomínají, že mají sloužit voličům a ne jen své vlastní kapse.
     Mají chudí nějaké zastání? Nejsou ponecháni napospas bohatým a mocným? David ve svém životě zažil doby, kdy byl tím nuzným, který musel trpět zlovůli mocných. V druhé polovině svého života pak zažil dobu, kdy se jako král mohl postarat o bezmocné, vdovy a sirotky.

     V závěru své písně David oslavuje Boha. Stále se nachází ve složité situaci. Jeho nepřátelé mu usilují o život. Během své modlitby dostal novou odvahu důvěřovat, že mu Bůh nakonec pomůže.
"Hospodin se však nuzných zastane
   a vězně vysvobodí z léček.
Co vyjde z Božích úst, je jako ryzí stříbro,
   stříbro sedmkrát přetavené.
Hospodine, ty nás ochráníš
   před touhle podařenou sebrankou,
   když kolem rozmáhá se neurvalost." (Žalm 12,6-9)
Nezáleží na tom, kolik "věrných" žije v mém okolí. Podstatné je, abych zůstal věrný já. Bez ohledu na to, zda jsem chudý nebo bohatý, nuzný a nebo třeba král. Až přijde Boží soud, skončí veškeré kastování lidí. Budou jen věrní a ti druzí.